Chrámy a bambusový les


16.10. 2013
Dnešní den byl náš poslední v Kjó-to (v překladu hlavní město) a zítra jen trochu vyměníme slabiky v názvu města a přesuneme se do Tó-kjó (východní hlavní město). Kjóto bylo hlavním městem až někdy do roku 1600, pak se moc přesunula to Tokia.

Počasí se dnes umoudřilo a většinu dne na nás vykukovalo sluníčko, i když občas drobně mžilo. Na deštník to ale nebylo. Díky tomu jsme dokonce viděli duhu, která byla přes celou oblohu od země až k zemi.

Díky včerejšímu dešti jsme zameškali chrámy, které jsme chtěli vidět a tak jsme dopoledne vyrazili do prvního z nich. V některých chrámech se tu nesmí vůbec fotit a tohle byl jeden z nich. V chrámu se totiž nalézá obrovská budova (taková dřevěná stodola), ve které je v několika stupňovitých řadách tisíc soch v lidské velikosti. Všechny byly stejné, zlatavé a se 40 rukama. Před nimi pak stála ještě řada soch nějakých bohů. Škoda že se to nesmělo vyfotit, vypadalo to impozantně.

Do dalších chrámů jsme museli jet přes město a tak jsme se na oběd zastavili v našem oblíbeném running (běžícím) sushi, kde si člověk bere talířky z jedoucího pásu. Jak jsme již psali, čaj a voda tu jsou v restauracích zadarmo a není tomu jinak ani tady. Čaj si ale každý dělá sám. Na stole jsou hrnky a pytlíčky s čajem. Ze stolu občas kouká kohoutek, pod který se strčí hrnek a přimáčkne se na takové tlačítko, vyteče voda akorát horká na zelený čaj.

Nasyceni hlavně syrovými rybami jsme dorazili do chrámového komplexu, kde je asi 20 chrámů, které fungují jako samostatné jednotky, hlavně co se placení vstupného týče. Tam, kam může veřejnost, se platí vstupné. Navíc se ve většině z nich na určitých místech nesmí fotit. Vstupné do chrámů není zrovna malé a pohybuje se zhruba mezi 70 - 100 Kč. Vstup do chrámů, kde jsme byli, ale rozhodně stojí za to. U každého chrámu je nádherná zahrada, která je kombinací zeleně (tráva, mech, stromy, bonsaje) a kamene (bílý štěrk, černé kameny). Štěrk je vždy uhrabaný a představuje vodu. Kameny zase představují nějaká zvířata nebo ostrovy.

Ještě jsme chtěli vidět zlatý chrám, který je jen pár stanic autobusu dál. Ale čas už nás tlačil a chrámů a zahrad jsme viděli opravdu hodně, tak jsme sedli na vlak a jeli na okraj Kjóta, kde je bambusová cesta. Bylo ale už 5 hodin a sluníčko rychle sláblo, takže jsme se nedostali až k té nejlepší části stezky, ale i tak jsme viděli pěkný bambusový les. Něco si zkrátka musíme nechat na příště. :-)

Večeře byla tradiční, japonská (Petr rýže s vejcem, Katka nudle se sójovkou). Nic, co by nás ohromilo, ale rozhodně neurazilo. Byli jsme ale rádi, že jsme se najedli, protože ve 20 hod už zavírali. Tahle část Kjóta (centrum) je taková zvláštní, co se restaurací týká. V Kumamotu, kde jsme začínali, byly i restaurace které byly otevřené 24 hod denně.

Zítra dopoledne nasedáme na šinkansen do Tokia, odkud se vám večer opět ozveme.

Další kapitola: Konečně Město

IMG_1036
Kamenná zahrada v chrámovém komplexu Daitoku-ji v Kjótu.

IMG_0786
Detail střechy chrámu.

IMG_1040
Další z mnoha kamenných zahrad v chrámovém komplexu Daitoku-ji v Kjótu.

IMG_1058
Všechny zahrady nejsou jen kamenné, chrámový komplex Daitoku-ji v Kjótu.

IMG_1120
Okraj bambusového lesa v Arashiyama poblíž Kjóta.