Poslední den


19.10. 2013
Máme poslední večer před odletem a tak balíme kufry.

Dneska dopoledne jsme se trochu prospali a pak vyrazili k Tokijské věži, která je hodně podobná Eiffelovce. Protože bylo hodně šedivo a viditelnost ještě menší, než včera, tak nahoru na vyhlídku jsme nejeli a pokračovali k nádraží, kde jsme si rezervovali místenku na zítřejší vlak na letiště.

Potom jsme se chtěli podívat k "nedalekému" Duhovému mostu (Rainbow Bridge), co vypadá jako most v San Franciscu - ale je bílý, nikoliv červený. Protože se počasí kazilo a foukalo, trochu jsme bloudili a byli už unavení, tak jsme to vzdali a vrátili se na nádraží. Vlak nás odvezl o pár stanic dál, poblíž ulice Ginza, která je proslavená těmi nejdražšími obchody. Něco jako u nás Příkopy, nebo spíš 5th avenue v New Yorku. Také je tam známá křižovatka, kde proudí davy lidí všemi směry i napříč křižovatkou (a přechod vypadá, jako přeškrtnutý čtverec - chodí se jak po obvodu čtverce tak napříč). Chvíli jsme tam fotili - ale už za tmy, protože se tu stmívá už před pátou odpolední.

Celí vyhládlí jsme našli takovou malou sushi restauraci a na to na jakém místě byla, byla hodně levná. Ryby opět skvělé, jedny z nejlepších, co jsme tu v nějaké sušárně měli.
Nebyla by to návštěva Japonska, abychom nevyzkoušeli karaoke. Pro ty, co by to slovo náhodou neznali, je to zábava, při které hraje nějaké známá melodie, na obrazovce běží text písně a ten, kdo má mikrofon, tak zpívá. Karaoke domů je tu po celém Japonsku (hlavně Tokiu) spousta, kolem Ginzy, kde jsme byli, bylo karaoke doslova na každém rohu. Pronajali jsme si tedy na půl hodiny malou místnůstku bez oken, s velkou obrazovkou, zesilovačem, mikrofony a ovládacím centrem. Ovládání je naštěstí i v angličtině a titulky k písním také. Katka zpívala jako zlatá slavice, s Petrem už to bylo horší, ale byla to legrace. Škoda, že tam nemají nějaké české písně, třeba Nohavicu, to bychom si to užili ještě víc. :-)

Cestou do hotelu se tu trochu rozpršelo, to asi aby nám nebylo líto, že už odjíždíme a taky abychom si zvykali na české počasí.

PS: Mise úspěšná, ale bude se nám stýskat po čerstvém sushi (hlavně po tom výběru ryb), rychlých ale hlavně včas jedoucích vlacích a přívětivých Japoncích. Sice si s nimi moc nepopovídáme, protože naše jazyky jsou hodně odlišné a cizojazyčná vybavenost japonské populace je nízká, ale jejich zdvořilost to vyváží. A Petrovi se bude stýskat po elektronických záchodech :-) Kromě jiného je to krásná a hodně odlišná země od té naší, takže se sem zase někdy rádi vrátíme.

Zítřejší den strávíme celý na cestě - čeká nás cca 1,5 h cesta na letiště (z toho 1h vlak), pak 11,5h letu do Mnichova a po chvíli pauzy z Mnichova do Prahy. Na to, že vyletíme v poledne z Japonska, budeme ještě večer ten samý den v Praze - teď se nám časový posun bude hodit.


IMG_1510
Tokijská věž jakoby Eiffelovce z oka vypadla.

IMG_1532
Na ulici Ginza jsou ty nejluxusnější obchody.

IMG_1542
Křižovatka na Ginze.

IMG_1553
Zmrzlina z černého sezamu a mléčná.

IMG_1562
Tokio žije i po setmění.

IMG_1594
Naše poslední japonské sushi.

IMG_1599
Karaoke výbava.