Kanazawa


18.10. 2014
Druhý den nás čekala cesta z Ósaky do Kanazawy.

Hned po snídani v hotelu na letišti v Ósace jsme si šli zařídit naše JR pasy na vlak a na poštu vyzvednout objednanou datovou SIM kartu do telefonu.

U vyzvedávání vlakových pasů jsme chvíli váhali a hledali tu správnou kancelář. Zjistili jsme, že budou otvírat až v 10:30. Nakonec otevřeli o pár minut dříve. Paní za přepážkou se nás při výdeji pasů ptala, kam budeme cestovat. Mysleli jsme, že to je jen taková zdvořilostní otázka, ale za chvíli nám už podávala rezervace našich místenek do vlaku odjíždějícího v 11:16. Rychle jsme se tedy vrátili do hotelu, sbalili si věci, v recepci se odhlásili a během chvíle jsme už stáli na nástupišti a čekali na náš vlak.

Abychom během skoro tříhodinové cesty netrpěli hladem a žízní, koupili jsme si v samoobsluze vodu a čaj a na nástupišti ve stánku rýžové trojůhelníky plněné rybou a balené do řasy. Posledně nám to tu moc chutnalo a to se nezměnilo. Petr jako obvykle rozbalil balíček s jídlem jinak, než autoři zamýšleli, a tak jsme se divili, že řasa je vlastně balená zvlášť a rýže s masem taky. Při správném rozbalení se ale vytáhne obal tak důmyslně, že se řasa spojí s rýží a pak se to jí dohromady. Skvělé je to v tom, že při delším skladování balíčku odděleně řasa nenavlhne a je krásně křupavá. Příště vám uděláme fotku, jak balení vypadá.

Při přestupu v Ósace jsme měli asi 10 minut času a navazující vlak přijel dokonce na stejné nástupiště. Jenže Petr špatně pochopil číslování vagónů, takže celý vlak zastavil o kus dál, než jsme čekali (vůbec k nám nedojel). Když jsme to zjistili, dali jsme se rychle do běhu, protože vlaky tu ve stanicích stojí opravdu jen krátce. Pak jsme museli projít skoro skrz celý vlak, než jsme dorazili na naše rezervovaná místa.

Těsně před 15 hodinou, na minutu přesně podle jízdního řádu, jsme dojeli do Kanazawy. Do hotelu to bylo pár kroků z nádraží, a tak jsme se rychle ubytovali a vyrazili na obhlídku místních pamětihodností. Slunce tu zapadá už v 17 hodin, takže moc času nebylo.

Prošli jsme místní tržnicí, kde se prodávají jak čerstvé ryby a zelenina, ale i různé jiné druhy jídel. Mířili jsme však k místnímu hradu, ze kterého toho původního moc nezbylo (vlastně skoro nic), ale několik zrekonstruovaných budov vypadá hezky. Blížil se už konec otvírací doby, tak jsme kolem jen tak prolétli a zamířili do jedné ze starých čtvrtí ve městě. Vyfotili jsme pár domečků, koupli si zmrzlinový “sendvič” (zmrzlina ze zeleného čaje v černé sladké housce - piškotu). Viděli jsme i jeden kompletně pozlacený domeček a krásně nasvícený chrám.

Již za hluboké tmy jsme celí ušoupaní sedli na autobus jeli zpět k nádraží. Po předchozích zkušenostech s japonskými nádražními restauracemi jsme se rozhodli si tam dát večeři. Celí natěšení na sushi jsme usedli do jedné malé restaurace pro asi tak 15 lidí a neudělali jsme chybu. Sushi bylo výborné, obzvláště musíme vyzdvihnout tuňáka, který měl jemné masíčko a ani doporučené syrové krevety nás nezklamaly.

Tímto se uzavřelo naše první dobrodužství a zítra se opět ozveme z Kanazawy. Jestli budou všechny dny tak plné zážitků jako dneska, tak budete mít od nás "jiráskovy nové spisy”.

Další kapitola: Zahrada Kenrokuen

Vlak na nádraží
Takhle daleko zastavil vlak, který jsme museli dobíhat.

Stánek v tržnici
Tržnice v Kanazawě.

Ryby
Nabídka čerstvých ryb.

Hrad v Kanazavě
Hrad v Kanazavě.

Pozlacený dům Pozlacená místnost
Pozlacený dům má uvnitř všechno pozlacené: stěny i židli.


IMG_4296 - Version 2
Zmrzlinový sendvič.

Dřevěné domky
Historická část Kanazawy.

Pohled do cukrárny
Cukrárna.

Osvětlený chrám
Chrám se schody ozdobenými papírovými lampióny.

IMG_7334
Kuchař nám vysvětluje, jaké ryby jsou v naší večeři.

Další kapitola: Zahrada Kenrokuen