Kdo si počká, ten se dočká


25.10. 2014
Fuji, kam se podíváš.

Tentokrát obzvláště promiňte překlepy, ale právě jsme se vrátili z večeře a měli mnoho saké. Ale pěkně popořádku.

Ráno jsme si dali optimisticky budík na 4:30, s úmyslem, že pojedeme fotit Fuji za východu slunce. Naštěstí byla o půl páté obloha zamračená, takže jsme budík přepli na 7 h ráno a sladce a radostně spali dál. Po klasické japonské snídani (tedy spoustě malých mističek s různými dobrůtkami), jsme zjistili, že obloha je skoro vymetená a tak padly plány na návštěvu koupajících se makaků a zvítězila opět Fuji, která je mnohem blíž.

Makakové, kteří žijí v horách nedaleko Nagana, se rádi chodí koupat do teplých horských pramenů. Moc rádi bychom je viděli, ale nyní jsme asi 200 km jízdy autem od tohoto místa. Po předchozích zkušenostech s japonskou silniční dopravou v extravilánu i intravilánu, kde cesta po silnici trvá mnohem déle, než u nás, jsme raději zvolili bližší cíl.

Cestou z Kofu jsme míjeli spoustu políček se vším možným, ale hlavně s rýží, která se právě sklízela (někde), nebo sušila (jinde) anebo ještě zrála (na zbytku). Už dlouho nás lákalo rýžová políčka blíž prozkoumat a vyfotit. Z vlaku to nešlo, protože i ten “courák” mezi Shizuokou a Kofu jede moc rychle. A vlastně to bylo poprvé, co jsme se blíž dostali do venkovského Japonska a taky se dostali k rýži blíž jinak než v sushi nebo jiném jídle. Kromě barev a tvarů políček jsme taky zahlédli speciální kombajn-mlátičku a museli jsme ho prozkoumat důkladně. Je rozdíl mezi tradiční ruční sklizní, kdy se stébla rýže ručně kosí/srpí, svážou a suší ve snopech kořeny vzhůru, a teprve pak se z nich vymlátí zrní. Kombajn funguje podobně jako naše kombajny, rýži sklidí a hned vymlátí, jen to zrní pak musí ještě uschnout (už mimo tu mlátičku).

Jako cíl dne jsme si na mapě vyhlédli horu Minobu, která je asi 15 km vzdušnou čarou od Fuji, je dost vysoká (přes 1000 mnm) a vede na ní lanovka. V průvodcích, co máme, se o tomto místě mnoho nepíše, ale myslíme si, že by mělo. Už cestou jsme zahlédli Fuji odhalenou tak, jak jsme jí ani včera neviděli. A co teprve, když jsme začali vyjíždět lanovkou na horu Minobu a Fuji se spoustou detailů se pomalu začala vynořovat za nedalekými horami. Něco takového jsme nečekali. Respektive čekali, ale neodvážili se ani doufat, že to uvidíme, protože mračna byla zatím vždy nemilosrdná a po ranním vzbuzení do mraků jsme to už nečekali.

Na vrcholku hory byl nádherný cedrový les, který nádherně voněl, krásný chrám a úžasný pohled na několik kilometrů vzdálenou Fuji. Nebe bylo modré, sem tam bílý obláček. Bude to těžké mazat fotky, které jsme dnes nafotili. Když jsme se trochu prošli po okolí, nadýchali čerstvého vzduchu a sjeli lanovokou zpět dolů, navštívili jsme místní chrámový komplex. Byli jsme rádi, že jsme se dnes rozhodli pro Minobu, protože je to opravdu krásné místo. Při obcházení chrámů jsme uslyšeli znít obrovské bubny, a za chvíli se před námi objevil průvod kněží. Chvíli jsme jejich náboženský rituál z povzdálí sledovali.

Po této duševní potravě jsme se přesunuli kousek níž do samotného městečka, kde jsme zatoužili po potravě pro tělo. Cestou autem jsme viděli, jak se před některými domky cosi vaří v páře. Mysleli jsme, že tam vaří Petrovy oblíbené rýžové knedlíčky plněné čímkoliv. Byli jsme trochu zklamáni, že v domečcích, před kterými se cosi vařilo (pařilo v páře) jsou vlastně cukrárny. Přesto jsme jednu navštívili a snažili se dopátrat, co se tam vlastně “vaří”. Bez znalosti japonštiny jsme ale měli smůlu. Tak trochu namátkou jsme si tedy vybrali dvě cukrovinky a ty zakoupili. Odešli jsme jen pár kroků od cukrárny a pustili se do jedněch koláčků. když jsme zjistitli že jsou plněné sladkými fazolemi, hned jsme se otočili a šli koupit celou krabici. Rádi bychom vám přivezli něco na ochutnání, ale nevíme jestli to naše vůle vydrží, a jestli nějaké koláčky zbydou.

Když byla tak krásně jasná obloha, rozhodli jsme se jet znovu k jezeru, které je zobrazeno na 1000 jenové bankovce. Dnes tam bylo mnohem víc lidí a ještě lepší výhled než předchozí den. Hladina ale byla stále zčeřená, takže odraz Fuji jsme si mohli jen představovat. Rychle tedy k dalšímu jezeru, kde snad budeme mít víc štěstí. Dojeli jsme tam za pár minut a do západu slunce už nezbývalo mnoho času. Spousta fotografů, kteří tu byli, nás ujistila v tom, že jsme na dobrém místě. Nemá cenu to více popisovat, podívejte se na fotku se zrcadlící se Fuji.

Cesta domů dnes nebyla tak hrozná jako včera. Byl trochu menší provoz a také jsme nejeli celou cestu v úplně tmě. Naše auto jsme opět uložili na noc do krabičky v přilehlém silu a vyrazili do restaurace/hospůdky, kde jsme byli včera. Bylo tu mnohem víc lidí, ale místo k sezení jsme ještě našli. K jídlu jsme zvolili kombinaci tempury, syrového tuňáka a nudlí sobu. S trochou nápovědy od paní majitelky restaurace jsme si veším poradili a moc pochutnali. Když už jsme se pomalu chystali k odchodu, přišel k nám Japonec, co seděl naproti nám přes bar. S docela obstojnou angličtinou nás pozval na drink, že prý rád vidí lidi, co umí anglicky. Chvíli jsme se nechali přemlouvat a pak jeho nabídku přijali. Zaplatili jsme svou útratu a přisedli si k němu a jeho ženě. Nevíme jak se jmenovali, ale pro nás to jsou rybář a bledule. :-) Byli jsme rádi, že tu taky někdo mluví anglicky a o oni na tom byli stejně. Hlavně “rybář" si chtěl s někým promluvit anglicky. Dozvěděli jsme se, že za mlada byl 2 roky v USA a snad i ve Francii, že také provozoval restauraci a teď že má nějaký jiný byznys. Neřekl, konkrétně co a my jsme po tom raději nepátrali. Probrali jsme (tedy za nás mluvila hlavně Katka a za ně on - rybář) spoustu různách témat a mezi tím do nás lili saké, které jsme si vybrali. Bylo to zajímavý, ale náročný večer. Mluvili jsme i o autech a dopravě.

Zítra nás čeká opět cesta vlakem, tentokrát do Ósaky. Kolem poledne musíme vrátit auto, ale ještě předtím potřebujeme natankovat benzín. To bude asi trochu oříšek, protože popisky benzínů a nafty jsou výhradně v japonštině. Držte nám palce.

Další kapitola: Z Kofu do Ósaky

IMG_4913
Vysoká tenká budova vlevo je parkoviště - silo.

IMG_8073
Takhle na nás ráno čekalo auto při výjezdu ze sila.

IMG_8076
Sklizená rýžová pole.

IMG_8082
Částečně sklizená rýžová pole se sušákem na rýži.

IMG_4933
Kombajn na rýži není nic velikého.


IMG_4938 IMG_4920
Ještě jednou kombajn a klasy rýže.

IMG_4958
K nejaponským řidičům jsou zde milosrdní a cedule jsou i v latince.

IMG_4982 IMG_4975
Lanovka na horu Minobu s Fuji v pozdálí a místní specialita - rýžové kuličky opékané na ohni.

IMG_8128
Fuji.

IMG_5024
Další část Japonských Alp.

IMG_8186 IMG_8219
Chrámy v městečku Minobu.

IMG_8216
Chrámy v městečku Minobu.

IMG_5086
Když je vidět Fuji, parkuje se kdekoliv.

IMG_8238
Detail Fuji.

IMG_8247
Na místě, které je zobrazeno na 1000 jenové bankovce, fotí všichni.

IMG_5109
Zase Fuji, toho pohledu se nemůžeme nabažit.

IMG_5120
Konečně zrcadlící se Fuji.

IMG_8294
Večeře v restauraci v Kofu.

Další kapitola: Z Kofu do Ósaky