Z Kofu do Ósaky


26.10. 2014
Dnešní díl začínáme psát cestou ve vlaku z Kofu do Shizuoky a dále pak do Ósaky.


Dnes od rána svítí sluníčko a je docela teplo, je však hodně mraků a Fuji jsme zatím vůbec neviděli. Vybrali jsme si to už včera a předevčírem.

Ráno, kolem 8 h jsme se vypravili na snídani, ale když jsme zjistitli, že je tam tolik čekajících lidí a že je potřeba se zapsat do pořadníku na vstup do jídelny, tak jsme se vrátili na pokoj a začali raději balit. Jídelny jsou tu v hotelích, kde jsme bydleli, docela malé, rozhodně se tam nevejdou všichni hosté najednou, spíš tak 1/10, možná i méně. Pořadníky před restauracemi tu také nejsou ničím neobvyklým. Když si vyberete nějakou restauraci a je tam plno, tak se zapíšete do pořadníku a čekáte před restaurací na židli nebo lavičce, až vás zavolají.

Když jsme zabalili naše věci a na recepci se odhlásili, museli jsme se stejně zapsat do pořadníku, protože před snídaňovnou byla stále fronta. Na řadě jsme byli asi za 5 minut, tak to nebylo tak hrozné. Po snídani jsme si vyzvedli auto a posunuli se směrem k nádraží a zaparkovali na nedalekém parkovišti. Jak to je s cenou za parkování jsme přesně nezjistili, ale vypadlo to že za 30 minut je 100 jenů a za hodinu 150. Když jsme po hodině a 2 minutách vyjížděli, trochu nás překvapila částka 450 jenů. Předpokládáme, že nám počítali 2 hodiny a tak cena v korunách je asi 50 Kč/hod, což je vlastně podobné jako v Praze.

Za tu hodinu jsme si vyřídili místenky do Ósaky a podívali se na místní hrad. Není to nic velikého, ale v širkoém okolí je to “památka”, na kterou se sem jezdí lidé dívat. Hrad, který pochází z roku 1664, byl v minulosti kompletně zničen a znovu postaven v roce 1962. Zrekonstruován byl ale poměrně nedávno, protože tam spousta dřeva voněla novotou.

Do odjezdu vlaku jsme ještě měli čas, zamířili jsme tedy k chrámu Takeda. Po cestě nám došlo, že v neděli dopoledne se tam něco děje, protože příjezdová cesta byla ucpaná a doprava stála. Díky navigaci se nám jen s mírným blouděním podařilo dostat se k chrámu blíž a zaparkovat opodál. Tedy navigace věděla kudy se vyhnout šňůře aut, ale Petr nejdřív nechtěl věřit, že ty úzké pěšinky s asfaltem jsou regulérní silničky a že tam můžeme projet. Skutečně se tam jet dalo, ale vešlo se tam jen jedno užší japonské auto a mezi ně náš krabičkový Nissan patřil.

Před chrámem i uvniř byly davy lidí a spousta dětí předškolního věku oblečených v krásných, barevných kimonech. Všichni se tam fotili. Chvíli jsme se dívali, ale čas do odjezdu vlaku se nám neúprosně krátil, a tak jsme se raději vrátili do hotelu pro kufry. Naložili jsme vše do auta a jeli hledat benzínovou pumpu, protože auto musíme odvezdat s plnou nádrží. Trochu jsme se projeli po maloměstě Kofu, ale pumpu nakonec našli. Nejdřív jsme zastavili u samoobslužné pumpy. To nebyl nejlepší nápad, protože jsme vůbec nevěděli, co máme do auta nalít (respektive, věděli, jak se to řekne, ale ne, jak se to napíše sypaným čajem). U sousední pumpy už byla obsluha a ta za nás vše zařídila. Dokonce nás i pochopil jaký benzím chceme a že chceme plnou nádrž. Proběhlo to tedy hladce.

Úspěšně jsme předali naše auto, za ty 3 dny jsme ujeli přes 360 km. Na nádraží jsme si koupili oběd do vlaku (sushi v krabici) a vydali se vlakem směrem Shizuoka, kde jsme přestoupili na šinkanzen do Ósaky. V Ósace nám docela trvalo, než jsme se zorientovali v místním vlakovém a dopravním systému a snažili se nasměrovat na JR linky, které máme zadarmo, a vedou k našemu hotelu. Z labyrintu vlaků a chodeb jsme se vynořinili nedaleko hotelu již za tmy. Ubytovali jsme se v pokoji v 7. patře, trochu si odpočinuli a vyrazili na procházku večerní Ósakou. Došli jsme k nedaleké řece a při procházce po jejím břehu jsme fotili odrazy okolních světel.

Cestou jsme potkali mladší pár, který venčil svého pejska. Pro pejska měli s sebou kočárek a když se pejsek někde vyčůral, tak na to hned stříkali jakousi dezinfekci. Kočárek na psa už jsme tu jednou viděli, ale že by někdo uklízel po psovi i jeho značky, ještě ne.

Na dnešní večeři jsme skončili v restauraci nabízející okonomiyaki a opět jsme si pochutnali. Cestou z večeře nás zastihl pořádný slejvák a do toho začlo i hřmít. Naštěstí je tu stále docela teplo, šli jsme jen v krátkých rukávech, ale hlavy a trička jsme měli mokré. Na recepci hotelu nás potěšil pozorný recepční, který nám hned dal suché ručníky na otření.

Padáme únavou do postele a zítra ráno se nejspíš vypravíme vlakem do nedalekého Kjóta, dohnat věci, které jsme loni nestihli anebo je chceme vidět znovu.

Další kapitola: Kjótský bambus

IMG_8311
Hrad v Kofu.

IMG_8315
Pohled na Kofu z hradního cimbuří.

IMG_5148
Krásně zdobený poklop kanálu v Kofu.

IMG_5166
Na slavnost do chrámu jdou všichni ve slavnostním.

IMG_5183 IMG_8341
Japonci ve vlacích většinou spí, nebo koukají do mobilů. Na konci uličky v šinkanzenu stojí klanící se průvodčí.

IMG_8360
Ósaka za tmy.

IMG_8356
Central Public Hall v Ósace.

IMG_1520
K večeři jsme si sice dali okonomiyaki (ty už znáte), ale jako předkrm byly dobré nakládané sépie.

Další kapitola: Kjótský bambus