Závěrečná Ósaka


31.10. 2014
Závěrečný díl našich postřehů z cesty po Japonsku.

Protože dnes, tedy v pátek, těsně po půlnoci na sobotu odlétáme, odhlásili jsme se po snídani z hotelu, ale nechali si tam kufry. Hotelovým busem jsme se nechali odvézt na nádraží, protože tam byl první dnešní cíl - Umeda Sky Building. Je to jedna z vyšších budov v Ósace a na úplném vrcholu má vyhlídku. Celou stavbu tvoří dva nezávislé vysoké domy, které jsou na vrcholu propojeny "visutou zahradou". Jaké ale bylo naše zklamání, když jsme nahoře žádné rostliny nenašli. Je to jen obrovský betonový prstenec spojující obě budovy (nahoru ho zvedali v jednom kuse a trvalo to 7 hodin). Naštěstí se z plošiny na prstenci dá rozhlížet do všech stran na Ósaku. Předpověď počasí na dnešek hlásila déšť, což se naštěstí nevyplnilo, ale obloha byla šedá, plná mraků a sluníčko ani nevykouklo. Udělali jsme tedy jen pár fotek, a zase zpět dolů.

Náš dnešní druhý cíl je na jižním okraji Ósaky. Je to chrám, ke kterému vede dřevěný červený most (krásně fotogenický). Protože do jeho blízkosti nejede žádná JR linka, popojeli jsme vlakem co nejblíž a přestoupili na tramvaj. Objevili jsme další zajímavost. Pokud tramvaj křižuje větší ulici a nejsou tam ve všech směrech semafory, tak jsou u kolejí závory.

Zastávka tramvaje je přímo před chrámem a o kousek dál je onen hodně klenutý červený mostík. Potkali jsme tam pár nádherně oblečených Japonců, v kimonu a jukatě. S nimi tam byli dvě asistentky a dva fotografové. Myslíme si, že to byli novomanželé, kteří pořizovali fotografie do posvatebního alba anebo možná fotili reklamu na kimona do nějakého katalogu, ale slušelo jim to.

Po návštěvě chrámu, jsme zvažovali, zda pojedeme do nedalekého akvária anebo budeme dělat něco jiného. Protože cesta do akvária vyžadovala přestup, a ty nám v Ósace nějak nejdou, zamítli jsme to. Tramvají jsme opět dojeli skoro k vlaku (netrefili jsme přestup) a v nedalekém nákupním centru jsme si dali menší oběd (opravdu byl malý).

Vlakem jsme se dostali zase na hlavní nádraží. Nad nádražím se tyčí vysoké budovy. Je možné vyjet do 12. až 14. patra, kde jsou parko-zahrady a výhled na okolní už rozsvícené budovy. Tyhle zahrady jsou skutečně zelené, se stromy a v tom nejvyšším patře (14 nebo 15) dokonce pěstují zeleninu - městská farma. Je to příjemná oáza uprostřed rušného velkoměsta. Je odsud i pěkný pohled na budovy s visutou "zahradou", kde jsme byli dopoledne. Mezitím se setmělo a nastal čas večeře.

Poslední večer japonské cesty - to rozhodně muselo být suši. Jedna suši restaurace byla hned pod námi v 11. patře a tak jsme se tam usadili jako jediní zákazníci (ale postupně se to zaplnilo a když jsme odcházeli, tak bylo narváno). V jídelním lístku nás hned google-anglicky upozornili, že personál nemluví anglicky, ale ať si to tam užijeme. Oba jsme si ze široké nabídky vybrali menu s polévkou. Protože jsme seděli na baru, tak nám kuchař dával postupně jednotlivé kousky nigiri (ryba+rýže) menu a my je hned jedli. Protože některé kousky byly už ochucené (ne jen wasabi, ale třeba solí/citronem nebo jiným kořením), tak nám kuchař říkal, kdy si máme sousto namočit do sójové omáčky a kdy ne. A objevovali jsme tak nové chutě. Servírka nám přinesla miso polévku. Když jsme snědli všechny kousky menu, byli jsme přesvědčeni, že jsme jeden kousek ryby nedostali. Snažili jsme se to u kuchaře reklamovat. Kuchař cosi konzultoval se svým kolegou, kýval nám že OK a začal připravovat další kousek. Když jsme do něj kousli, byla to úplně stejná ryba (resp. sépie) jako ta první a to už nám bylo podezřelé. Ale říkali jsme si, že tenhle kousek zvládneme a dál plánovali, co si dáme. Jenže kuchař zatím začal dělat další kousek, snad je to pro někoho jiného a nepřipravuje nám další menu. Naše obavy se záhy potvrdily, když nám na stole přistál každému kousek nigiri tuňáka a servírka přinesla další miso polévku. Začali jsme se smát - ztraceno v překladu se potvrdilo, ale bylo to moc dobré. Ve výsledku nebyla cena za celkem 4 menu a lahvičku saké vůbec špatná, jen dezert už se nám do žaludků nevešel.

Čas do odjezdu vlaku na letiště se blížil, a tak jsme se museli rychle vrátit do hotelu pro kufry. V recepci jsme poděkovali, rozloučili se a hnali zpět na vlak (vypadá jako pražské metro), abychom stihli naplánované vlaky směrem na letiště. Začínalo ale krápat. Naštěstí nám zbývalo jen asi 300 metrů od hotelu do metra, zbytek cesty už budeme pod střechou. Stihli jsme to ještě za sucha a včas nastoupili do správného vlaku, správným směrem. Čekal nás už jen poslední přestup na linku jedoucí přímo na letiště. Na přestupní stanici jsme si našli výtah, protože jezdicí schody tam nikde poblíž nebyly a tahat kufry v ruce jsme nechtěli. Když jsme vyjeli výtahem jedno patro nahoru, zjistili jsme, že náš vlak jede asi za 4 minuty z koleje č. 3. Šipka ukazující na kolej 3, ale směřovala na stejné nástupiště odkud jsme přijeli (nástupiště 1). Tak rychle zase výtahem dolů. Teď už skoro běžíme po peróně, ale na tomhle nástupišti žádná kolej č. 3 není. Rychle tedy zase zpět, skoro až k výtahu. Když se pořádně rozhlédneme, tak vidíme ukazatel na kolej 3 nahoru, ale po jiných schodech, kterým jsme se chtěli vyhnout. Nedá se nic dělat, bereme kufry na ramena a stoupáme k tomu správnému nástupišti. Dorazili jsme tam minutu po odjezdu vlaku a tady vlaky mívají zpoždění hodně zřídka. Jen jednou jsme zahlédli zpoždění 3 minuty! Protože nyní jsme na okružní lince kolem Ósaky, můžeme jet i na druhou stranu a cesta by byla i rychlejší, ale s přestupem navíc. Jenže ještě bychom museli na druhé nástupiště aspoň jednou po schodech dolů a nahoru s těžkými kufry. To už neriskujeme a raději 20 minut čekáme na další přímý vlak na letiště. Když se řadíme do fronty na nástup do vlaku, přijde k nám pan výpravčí, ukazuje směrem, který vlak pojede a něco japonsky říká o Airport (letišti). Kýváme že ano, víme že tudy je to na letiště delší, ale bez přestupů. Katka namítá, že bychom měli možná jít víc dopředu, ale Petr argumentuje tím, že když stojíme u vagónu 6 a vlak má podle tabule vagónů 8, tak to bude OK. Za chvíli už sedíme ve vlaku, který se brzy naplnil k prasknutí. Naštěstí sedíme, protože pojedeme ještě přes hodinu. Jen se nám nezdají hlášení o konečné zastávce, protože tou není letiště, jak bysme čekali. Letiště je totiž na ostrově a vede na něj jediná kolej a vlak se musí tedy vracet zpět na pevninu stejnou cestou. Po pár zastávákách se z místního rozhlasu kromě japonského hlášení ozval ještě milý ženský, anglicky mluvící hlas, který nám to objasnil. Cesta na letiště ještě nebude tak úplně jednoduchá. Dozvídáme se, že těsně před letištěm, tedy asi za 10 zastávek, se vlak rozdělí a první 4 vagóny jedou na letiště, zbytek jinam. Na internetu jsme si tedy našli zastávku, kde bude vlak stát nejdéle, asi 4 minuty a my budeme míst dost času dostat se o 2 vagóny dopředu. Vlak se držel jízdního řádu a my konečně sedíme v poloprázdném 4. vagónu. Na letiště máme asi 15 minut času a tak prohrabujeme kufry a hledáme lepenku a nůž, abychom znovu opravili prasklé kolečko na Petrově tašce. Někdy během hektických přesunů totiž prasklo a teď drhlo. Oprava pomocí lepicí pásky se zdařila a kolečko obstojně funguje, takže můžeme po dojezdu na letiště v pohodě jít k odbaveni.

Po odbavení kufrů (19,9 a 19,4 kg do limitu 20 kg) nám zbývá jen hodit do schránky zapůjčenou SIM kartu. Schránka je před poštou, jak jsme čekali. A tak jsme se v klidu rozloučili s Ósakou a i celým Japonskem a odlétáme do Bangkoku.

Přestupy v Ósace budeme muset natrénovat na nějaké další cestě, protože nebylo dne, kdy bychom někde v Ósace nebloudili, nebo špatně nepřestoupili. To se nám třeba v Tokiu nestávalo.

Další kapitola: Dodatek: Bangkok

IMG_9240
Visutá zahrada je jen ze skla, kovu a betonu.

IMG_9258
Pohled na Ósaku z visuté zahrady.

IMG_5967 IMG_9234
Do "zahrad" vedou dva eskalátory mezi dvěma mrakodrapy.

IMG_9270
Chrám s kulatým mostem.

IMG_9279
Sudy na saké.

IMG_9286
Japonský pár v tradičním kimonu a jukatě.

IMG_9309
Noční Ósaka ze střechy ósackého nádraží.

Další kapitola: Dodatek: Bangkok