Člověk středoevropský si je zpočátku představuje trochu jako ostrov Robinsona Crusoea nebo jako z filmu Blue Lagoon, zelené s lehkými vlnami, všude samé palmy, modré moře, písečné pláže a tak. Realita je ovšem zcela jiná - ostrovy jsou totiž sopečného původu, takže když přistanete (přiletíte) třeba na Gran Canarii, zapomeňte na sny o Robinsonovi a Modré laguně a nebuďte překapeni měsíční krajinou. Ta se zvedá hned od moře a je proložená bílými hotelovými městečky, která jsou přilepená a vydlabaná do skal nad mořem. Přes všechnu, na první pohled patrnou, nehostinnost je středoevropanovi na konci ledna na teplých (22°C) a slunečných Kanárech velice příjemně. Když k tomu přidáme tradiční pohostinnost a vynikající kuchyni Španělů, tak člověk začíná velmi rychle zapomínat na počáteční zklamání z tváře ostrova. Kromě toho, nikdo nikoho nenutí, aby byl jenom na jenom pobřeží a jedné pláži, a pomocí poměrně frekventovaných a nepříliš drahých autobusových linek se dostanete kamkoliv.

Výlet do vnitrozemí také stojí za to - los Palmitos park, jeho papoušci a orchideje, největší obydlený kráter na světě ztracený v zeleni se jménem Guandama a výhled na posvátnou horu Kanářanů Roque Nublo, za níž se v dálce v moři-obloze zjevuje další ostrov - Tenerife, horké písečné duny v Maspalmas - to všechno je na Gran Canarii a v člověku to vzbuzuje zcela nezapomenutelné zážitky.

Jediným nepříjemným jevem jsou "nahaněči, vnucovači a prodavači čehokoliv" - losů, drahých hotelů i jiných věci, kteří jsou neodbytní jako čtvrtodenní zimnice, ale děláte-li nevšímavého a máte-li pevné nervy, podaří se vám jich zbavit. Ale jinak? Kromě lyžování ve Francii neznám lepšího léku na zimní splín. Takže kam v zimě, chceme-li teplo - no přece na Kanáry!!