Konečně Město
17.10. 2013
Ne, v nadpisu není překlep, Tokio je totiž město s velkým M. Všude se to hemží spoustou lidí, metro/vlaky jezdí nacpané, skoro z každého domu na vás blikají neony, ozývají se prodavači nabízející kde co.
I když to nebylo úplně přesně zamýšlené a plánované, bylo dobře, že jsme se pomalu přesouvali od nejmenšího města (Kumamoto), přes Hirošimu a ještě větší Kjóto až do superměsta Tokia.
Ale pěkně popořádku. Ráno jsme se rozloučili s naším hotelem - rjókanem a opět sedli na šinkansen. Ocitli jsme se na hlavním tokijském nádraží, které je jako jedno obrovské mraveniště. V Tokiu se dá jezdit autobusy, metrem, ale i JR vlaky, na které nám platí náš JR pass a tudíž máme jízdu zadarmo. JR vlakem (jezdí tu i jiné společnosti, kde bychom už museli platit) se dostaneme skoro až k hotelu. Ubytovali nás ve 14. patře s výhledem na město. Jelikož v Tokiu Slunce zapadá už v 17 hodin, odložili jsme kufry a hned vyrazili do Města.
Byli jsme se podívat na dvou místech, u "radnice" ve čtvrti Shinjuku a Ikebukuro, obě místa snadno dostupná JR vlaky.
Radnice má dvě věže, každou se 46 podlažími a skoro na vrchu jsou vyhlídky, zdarma. Je odsud hezký pohled na město, a když nejsou mraky, tak i na horu Fuji. Mraky ovšem dnes byly, takže horu Fuji jsme dnes viděli pouze z rychlíku (doslova a to z velmi rychlého rychlíku). Kolem Fuji jsme totiž profrčeli šinkansenem rychlostí asi 300 km/h.
V Shinjuku je spousta obchodů a nákupních center. Je tu několik asi 5-ti patrových domů firmy Yodobashi, ve kterých mají hodinky, foťáky, mobily a další a další elektroniku. Kdo má rád elektroniku a různé drátky a bezdrátky (Petr), pro toho to musí být elektronické nebe. Nebo spíš peklo? Co si vlastně vybrat z toho nepřeberného množství elektronických udělátek? Nevybrali jsme si nic. :-) Ale strávili jsme tu asi tak hodinu.
Pak jsme popojeli do čtvrti Ikebukuro, kde jsou další nákupní centra a je tu taky jeden mrakodrap s 60-ti patry, kde jezdí superrychlý výtah, možná jeden z nejrychlejších na světě (prý 750 m/min, ale náš výtah ukazoval "jen" 600 m/min). V tomhle komplexu se nachází autosalon firmy Toyota. Toyota je snad největší výrobce aut na světě a tak má asi největší autosalon v Tokiu. Je to obrovská pětipodlažní budova, ve které jsou k vidění a taky vyzkoušení (bez ježdění) všechny aktuální modely Toyoty (prodávané v Japonsku), a že jich je hodně.
Petr si tam vyzkoušel GT 86 a taky chvíli seděl v hybridním Priusu. Nemohl odolat simulátoru auta, ale vůbec mu to nešlo. Ale i tak si to všechno hezky užil. Měl pusu od ucha k uchu jako veliký rohlík :-)
Od Toyoty je to jen kousek k dalšímu nákupnímu centru, které se jmenuje Sunshine 60. Chvíli jsme dumali, proč 60, ale je to proto, že má 60 pater. Vlezli jsme dovnitř, a protože byl hlad, vyjeli jsme výtahem do 59. patra a dali si tam k večeři sushi s neuvěřitelným výhledem na mihotající se světélka aut a okolních budov v Tokiu. Sushi i výhled byly oboje skvělé. Nikdy jsme netušili, kolik druhů syrových ryb se vlastně dá jíst a jak jsou dobré.
Zítra, pokud nebude tak oblačno jako dnes, bychom se rádi k Fuji vrátili a udělali pár fotek, tak doufejme, že bude jasno.
Další kapitola: Setkání s drakem
Pohled z rychlíku na japonskou krajinu. V dálce za mraky se skrývá hora Fuji.
Tokijská “radnice”.
Výhled na Tokio z jedné z věží radnice.
Nákupní dům Yodobashi.
Tokijské metro, nikoliv ve špičce.
Sushi podávané v 59. patře.