Kjótské zahrady
29.10. 2014
Známé i neznámé zahrady v Kjótu.
Ráno byl pro změnu časný budíček, rychlá snídaně a pak hotelovým minibusem na nádraží. Protože byla ranní špička a vlak hodně plný, pospávái jsme vestoje, zavěšení na tyči. Cesta z Ósaky do Kjóta naštěstí trvá jen necelou půlhodinu, ale v sedě by bylo spaní rozhodně pohodlnější.
V Kjótu byl pro dnešek první na seznamu Zlatý pavilon (Kinkaku-ji), jehož zahrada je nejnavštěvovanější ze všech kjótských zahrad. Plán byl se tam dostat na 9. hodinu, kdy se otevírá. Zpozdili jsme se o 30 minut (a půlku z toho kvůli kjótské dopravní špičce) a davy lidí už se do zahrady valily. Přijelo i několik školních zájezdů, takže tam byl opravdu mumraj.
Zlatý pavilon rozhodně stojí za vidění, davy se dají překousnout. Loni jsme viděli Stříbrný pavilon, který původně měl být postříbřený, ale nějak na to nedošlo. Zlatý pavilon je ale skutečně pozlacený a všechen ten třpyt se odráží na vodní hladině jezírka. To, že v Japonsku spousta starých památek, zejména hradů, vyhořelo, jsme si už zvykli (a oni pak postaví přesnou repliku). Nebyl však ušetřen ani Zlatý pavilon, jenže ten vyhořel až někdy po roce 1950 a zapálil ho nějaký pomatenec! Šikovní Japonci si ho ale postavili znovu a přidali navíc jedno patro zlacení.
Dalším místem, kam jsme autobusem zamířili, byl chrámový komplex Daitokuji, kde už jsme byli loni. Normálně je tu veřejnosti přístupných asi 5 zahrad, ale s podzimem se otevírají další. Letos jsme tak navštívili dvě zahrady, ve kterých jsme ještě nebyli a smělo se tam fotit. V zahradě Zuihou-in jsme jako bonus potkali dvě dámy (matka s dcerou) v krásných kimonech. Katka se s nimi dohodla (anglicky), a tak jsme si je mohli fotit v zahradě. Slíbili jsme jim poslat nafocené obrázky e-mailem.
Další zahrada Koutou-in byla ještě zelenější, mechovější a tajemnější, než ty ostatní. Cesta k ní vedla po dlouhé úzké cestě lemované bambusovým zábradlím a vysokými stromy. Byl tu ještě větší klid, než v předchozí zahradě. Pár turistů jsme v celém komplexu potkali, ale rozhodně jich bylo míň než dětí ve školním zájezd.
Dneska bylo opravdu krásně, slunce svítilo, obloha byla modrá, a tak jsme se rozhodli že se ještě jdnou podíváme do již zmíněné zahrady se Stříbrným pavilonem. Loni nám tam totiž trochu pršelo, ale i tak to byla moc hezká zahrada. Popojeli jsme tedy dvěma autobusy k zahradě Ginkaku-ji. Po Kjótu se nejlépe jezdí autobusy. Jedna jízda sice stojí 230 jenů, což není zrovna málo, ale když se koupí celodenní jízdenka za 500 jenů, tak se to opravdu vyplatí.
U stříbrného pavilonu bylo opět hodně lidí, ale (naštěstí) ne tolik jako u toho zlatého. Před něterými navštěvovanými místy v Kjótu, jako třeba u zahrady Ginkaku-ji, postávají “nindžové”, kteří vozí turisty v rikša vozíku, který sami táhnou. Dnes nás to opět pobavilo, protože, když jdeme kolem nich my, tak utichnou, a koukají jinam, abychom se s nimi náhodou nechtěli svézt. Jakmile ujdeme pár kroků pryč a v hledáčku ninjů se objeví hubení Japonci, už je hned lákají ke svezení. Už jsme si toho všimli v Saga Arashiyamě a včera a dneska jsme si to znovu ověřili.
Po cestě na autobus jsme měli chuť na zmrzlinu, většinou tu mají točenou vanilkovou a se zeleným čajem. Vybrali jsme si vanilkovou a měli volbu polevy: bez, s polevou z hnědého cukru, nebo se sójovou omáčkou. Zvítězil samozřejmě hnědý cukr, ale sójovka nás trochu překvapila, byť je to asi její sladká varianta (a Katka po zkušenosti s octem nechtěla u zmrzliny experimentovat).
Těsně před západem slunce jsme dojeli do čtvrti Gion, kde bylo pár historických domečků a po ulicích se tam promenovaly dámy i dívky v kimonech. Chvíli jsme tam fotili, ale jakmile světla ubylo pod únosnou hranici, vydali jsme se na večeři. Kam jinam v Kjótu na večeři než do naší nejoblíbenější sušárny s jezdícími suši talířky. Dnes jsme nebyli úplně ve formě a tak jich bylo jen 27.
U kjótského nádraží jsme chvíli fotili nedalekou Kjótskou věž, která večer krásně svítí. Pak hurá na vlak zpět do Ósaky.
Poslední dva dny v Japonsku strávíme v Ósace.
Další kapitola: Ósaka historická i moderní
Zlatý pavilón v Kjótu.
Detail Zlatého pavilónu.
Papírový slunečník.
Kamená zahrada ze 17. století v Daitokuji komplexu.
Do zahrad se chodí meditovat.
Moře v kamené zahradě.
Do každé zahrady je jiná přístupová cesta.
Studna v mechové zahradě.
V zahradách jsou často různé prameny.
Podzim v Kjótu.
Je tu opravodvý klid.
Zpodobnění Fuji v zahradě se Stříbrným pavilónem.
Zahrada se Stříbrným pavilónem (budova vlevo).
Chrám ověšený lampióny.
Naše oblíbená sushi restaurace s běhajícími talířky.
Kjótská věž.
Další kapitola: Ósaka historická i moderní