Kjótský bambus
27.10. 2014
Po našich stopách v Kjótu.
Do Kjóta se z Ósaky dostaneme snadno a rychle - obyčejným (nezastávkovým) vlakem za 25 minut z hlavního ósackého nádraží.
První zastávkou dne byl bambusový les v Saga Arashiama, který je asi 15 minut vlakem z hlavního nádraží v Kjótu. Je to místo, kde jsme byli i loni, ale pozdě odpoledne a brzy se nám setmělo. Dnes jsme tam dojeli již během dopoledne. Jenže po slunné hodině se zatáhlo a později i začalo pršet, tak opět v hustém lese moc světla nebylo, ale bylo to lepší než loni stmívání. Zato se tam už valily davy turistů. Prošli jsme lesem až na konec a navštívili doporučovanou a vychvalovanou zahradu. Zahrada to je pěkná, ale protože už jsme pár zahrad navštívili, nepatří tahle mezi naše nej. Za podívání ale určitě stojí.
Cestou zpět jsme opět fotili bambusový háj a procházkou došli až k místnímu mostu, za kterým se na kopci nachází opičí park, kam jsme mířili. V parku jsou prý desítky opic, se kterými se mohou turisté fotit. Nakonec jsme se ale z časových a světelných důvodů rozhodli park nenavštívit a šli na vlak zpět do Kjóta. Cestou jsme na jiném nádraží potkali zajímavou výstavu nazvanou Kimono forest (les z kimon). Stálo tam několik desítek průhledných trubic asi tak 30 cm v průměru a 2 m na výšku a v nich vzorek (obvod) role látky na kimono. V každě trubici byl jeden vzor. Vypadalo to opravdu hezky a ještě lepší to musí být večer když jsou trubice nasvícené.
Na hlavním nádraží v Kjótu jsme rychle přeskočili na jiný vlak směřující do jižní části Kjóta - Fushimi Inari. Tam už jsme loni také byli ale opět pozdě, těsně před západem slunce. Dnes jsme tam dojeli o trochu dřív, ale ne o moc. Součástí chrámu jsou cesty postavené z oranžových bran - tori. Cesty se táhnou po kopci v délce několika kilometrů. Když jsme se ale trochu náhodou odchýlili z cesty lemované tori, došli jsme za chvíli do dalšího bambusového lesa. Les sice nebyl tak hustý jako ten v Arashiama, ale byl asi tak stejně velký, ne-li větší. A hlavně tu nikdo kromě nás nebyl! Po západu slunce jsme udělali ještě pár fotek nasvíceného chrámu a vlakem opět přejeli na kjótské nádraží.
Už mnohokrát jsme letos během roku vzpomínali na suši v Kjótu, kde jednotlivé kousky jednou na páse, a každý si bere, na co má chuť. Cena za jeden talířek je jednotná a tak se to snadno počítá. Loni jsme tu snědli dohromady obsah 23 talířků. Letos jsme ale asi víc rozežraní, nebo jsme měli za celý den pořádný hlad, nebo jsme měli víc jednokouskových a ne dvoukouskových porcí - a tak jsme těch talířků snědli 30. Asi si nás tam budou zase dlouho pamatovat, jako loni. Aspoň pan kuchař si nás pamatoval. Pro srovnání, opodál sedící čtyři Japonky snědly dohromady 14 talířků.
Zpět do Ósaky jsme se opět dostali vlakem. Na nádraží v Ósace už jsme vůbec nebloudili, a terfili tu správnou cestu v labyrintu podzemních chodeb. Ráno to tak jednoduché nebylo, trochu jsme bloudili. České vlaky mají sice dlouhou tradici, hustou síť a jednoho hlavního provozovatele, ale obslužnost, dostupnost a pestrost provozovatelů vlakových služeb je v Japonsku nesrovnatelná. Letos slaví šinkanseny 50 let. Vlak se tu používá jako hlavní dopravní prostředeki v rámci města i mezi městy. Ty městské linky vypadají jako metro, ale metro se tu říkáme ještě dalším linkám. Ono se není čemu divit - cesta autem tu trvá aspoň 3x déle, když i normální osobní vlak jede mezi stanicemi přes 80 km/h (ve městě) a navíc, je na vlaky spoleh - jezdí přesně na čas a často - ve špičce mají třeba v Ósace interval 3-4 minuty, mimo špičku tak 10 minut, to je jako metro B v Praze - jen to jezdí asi o několik desítek km dál oběma směry.
Něco pro pobavení na závěr: Cestou do hotelu jsme se rozhodli při výstupu z metra použít výtah. Nosnost je 450 kg a před výtahem stojí 4 Japonci. Rychlá kalulace 4x Japonec á 50 kg + 2x Šebkovi dohromady 250 kg včetně fotovýbavy, to by mělo vyjít. :-) … vyšlo to, výtah nás všechny uvezl!
Další kapitola: Velká vlaková honička
V Ósace i v jiných městech je v každém vlaku vyhrazen jeden vagón pouze pro ženy.
Zahrada na konci bambusového lesa v Saga Arashiama v Kjótu.
Zahrada na konci bambusového lesa v Saga Arashiama v Kjótu.
V ceně vstupenky do zahrady je zelený čaj a sušenka.
Čajovna v zahradě.
Petrův oblíbený kynutý knedlík plněný sladkými fazolovými povidly.
Průchod bambusým lesem na dlouhou expozici.
Bambus.
Stále bambus v Saga Arashiama.
Kimonový les.
Západ slunce v chrámovém komplexu Fushimi Inari.
Tunel z tori ve Fushimi Inari.
Vstupní brána do chrámů ve Fushimi Inari.
Copak jsme měli dnes k večeři? …. sushi.
Další kapitola: Velká vlaková honička