Tokio
20.10. 2014
Půlden vTokiu.
Začněme ale pěkně popořádku. Ráno jsme se sbalili, dobře nasnídali a vyrazili na nádraží. Chvílemi pršelo, ale protože jsme si vzali na sebe nepromokavé bundy, tak na nás ani nekáplo. Dneska se nám vůbec dařilo se dešti vyhýbat. Na nádraží jsme si koupili krabici s jídlem do vlaku a k tomu ještě jednu velkou sushi rolku. Nakupovali jsme u jiného stánku, než včera večeři. Udělali jsme dobře, protože včerejší večeře nebyla nic moc, zato dnešní oběd nám chutnal.
Normálním vlakem jsme jeli z Kanazawy do městečka Maibara, kde jsme přestouplili na šinkanzen a jeli do Tokia. Na nádraží bylo tolik lidí, že jsme se sotva prodírali skrz dav.
V Tokiu jsme našli linku metra/vlaku, který jede z hlavního nádraží k našemu hotelu a platí na něj naše JR pasy. Vlak začíná ale až o kus dál, takže se k němu jde asi tak 15 min pěšky tunely v podzemí. Po cestě jsou naštěstí jezdicí pásy, takže se cesta trochu zrychlí, ale i tak to s kufry není nic zábavného.
Po ubytování v našem oblíbeném hotelovém řetězci Dormy Inn jsme se rozhodli že nakoukneme k místnímu Disneylandu. Park je totiž na stejné lince vlaku jako bydlíme, jen dál směrem na okraj Tokia. Kolem Disneylandu jsme se porozhlédli, podívali se po místních obchůdcích a pobavili se u klaunského představení, které probíhalo na náměstíčku před obchody.
Naším dalším cílem byl Rainbow Bridge (Duhový most), který vede přes Tokijský záliv. Nasměrovali jsme se na správné vlaky a metra a jeli k mostu. Když jsme dojeli na stanici, kterou jsme si podle mapy vybrali, zjisitli jsme, že výhled na most stojí za starou bačkoru. Pokračovali jsme tedy dál. Metro, kterým jsme jeli, bylo skoukromé (ne JR) a tak jsme museli platit. Jízdenku jsme měli však koupenou jen do naší původní zastávky, ale jeli jsme nakonec o dvě stanice dál. Japonci to mají promyšlené, ostatně jako spoustu dalších věcí, a tak se při výstupu dá v automatu doplatit zbytek jízdného. Soukromé metro, kterým jsme jeli, jezdí celé po povrchu a jeho vlaky jezdí bez řidiče. Je to zvláštní pocit sedět úplně vpředu na místě řidiče a koukat kam jedeme.
Na most byl z té jiné stanice krásný výhled a k tomu tu ještě byla místní kopie sochy Svobody (trochu menší než originál). Fotili jsme tu asi hodinu a pak jsme si celí hladoví našli pro změnu sushi bar a dali si různé rybky. Měli tu jednoho z nejlepších mořských ježků, jaké jsme zatím jedli.
U večeře jsme si trochu odpočinuli, a tak když nás při přestupu z metra na vlak zaujal pohled na Ginzu (taková 5-10x delší a větší pražská Pařížská), neváhali jsme a šli fotit rozsvícené neony a šňůry aut.
Pak už jsme jen došli do hotelu, kde v první řadě píšeme zprávy a opatrujeme naše ušoupané nohy.
Další kapitola: Tokijské návraty
Autobus od vlaku ke vstupu do Disneylandu.
Tokijská socha Svobody a Rainbow bridge na horizontu.
Rainbow bridge.
Noční Ginza.
Další kapitola: Tokijské návraty