Malta
Je tu závěrečný díl našeho cestovního deníku, který bude o Maltě.
Ráno jsme se konečně vyspali, už jsme to po tom dlouhém včerejšku moc potřebovali. Potěšila nás i evropská snídaně, o mnoho bohatší, než ta italská. Sbalíme si kufry a necháme je na recepci hotelu. Dnes v podvečer odlétáme domů, ale máme přeci jen pár hodin čas se porozhlédnout po kousku Malty. Byli jsme tu loni na podzim a moc se nám tu líbilo. Úzké uličky staré Malty, plné různobarevných dřevěných balkónů, jsou neuvěřitelně fotogenické. Přespali jsme ve čtvrti Sliema, ze které jede trajekt na sousední polostrov Valletta, kde je to hlavní historické jádro a i hlavní město. My to nazýváme čtvrtěmi, ale jsou to jednotlivá historická města, jejichž hranice už dnes nepoznáte, protože se slila do jednoho "velkého" města. Velkého dávám do úvozovek, neboť celá Malta je plochou menší než Praha a celá země má asi půl miliónu obyvatel.
Z lodi se vydáváme nahoru do Valletty, protože Malta je dost členitá, kopcovatá a města jsou na útesech nad mořem. Procházíme se místy, která už známe. Všude se tu pořád hodně staví, obrovské jeřáby, které tu často zaberou většinu uličky, se přestěhovaly do jiných míst a objevily se nově zrenovované domy, které ale zapadají do místního rázu. Potkali jsme i tradiční nádherný historický autobus, který teď už vozí jen skupiny turistů. Na oběd jsme došli do naší oblíbené pizzerie, jež měla na internetu napsáno, že má přes poledne zavřeno, ale naštěstí tomu tak nebylo. Nedali jsme si tedy žádnou místní specialitu (koně nebo králíka), ale italské těstoviny a pizzu. Kuchyně je tu dost ovlivněná Itálií, která je nejbližším sousedem. Plavba lodí trvá necelé dvě hodiny a let z Malty na Sicílii by trval asi 30 minut.
Po obědě se vracíme zpět na trajekt. Je to nejrychlejší způsob, jak se dostat z Valletty do našeho hotelu. Dalo by se jet i po pevnině autobusem, ale trvá to mnohem déle, než se celá zátoka objede a autobusy jezdí většinou dost nacpané a není na ně spoleh. Pak už míříme přivolaným taxíkem na letiště. Mimochodem, taxíky tu stojí asi polovinu toho, co na Sicílii, je tu velká konkurence. Na letišti jsme v klidu a včas. Maltské letiště je příliš malé na to, kolik letadel a lidí sem každý den přilétá/odlétá. Najít místo k sezení při čekání na nástup do letadla je dost problém. A to jsme tu mimo sezónu, nedokážeme si představit, jak to tu vypadá v létě. I dnes byly hlavní pěší zóny plné lidí a teplota kolem 22 stupňů byla celkem snesitelná, ale co v létě, když je tu o 20 stupňů víc a turistů taky přibyde?
Let do Prahy trval 2,5 hodiny a proběhl bez nejmenších zádrhelů. Z okna se nám naskytl nejprve krásný pohled na města na Maltě. Valletta je ten polostrov uprostřed fotografie, směřující doleva, na konci má "tykadlo" - maják na hrázi. A pak je ještě jedna letecká fotka. O kousek dál nám ze Sicílie zamávala na rozloučenou svým vlajícím kouřovým šálem Etna.
