Noto a cesta na Maltu
Budík dnes zazvonil už před 7. hodinou a nemůžeme si dovolit ho jen tak zamáčknout. Chceme v klidu chytit vlak směrem na jih do Syrakus a pak dále do Noto. Sbalíme si tedy všechny věci, ještě vlažný croissant zapijeme čajem a jdeme na nádraží.
První vlak nás odveze do Syrakus. V baru u nádraží, kde jsme už byli před pár dny, si objednáme čerstvé panini na cestu. Ještě chvíli tu posedíme a pak hned na druhý vlak. Za další půlhodinu jsme na nádraží v Noto. Přímo naproti nádraží je posilovna, kde si můžeme uschovat naše kufříky. Je to oficiální úschovna, člověk se musí přihlásit přes internet a zaplatit za úschovu v online aplikaci. V daném místě pak vždy jen ukáže QR kód a zavazadla mu uschovají a pak zase vydají.
Historické centrum města je asi 1 km do kopce. Taxikáři u nádraží nám hned nabízeli, že nás do centra odvezou, ale zvolili jsme radši ušetřit taxikáři požadovaná eura na zmrzliny místo jízdy v taxi. Nahoře na kopci ve městě je vlastně jen jedna ulice, asi 1 km dlouhá, která zde stojí za návštěvu. Je tu k vidění několik kostelů s velkorysými schody, a domy s obchůdky se suvenýry a restauracemi. Některé kostely opět nabízí vyhlídku na město z výšky. Městečko Noto bylo totiž v 17. století zničeno při zemětřesení. Poté ho vystavěli celé znovu v jednotném barokním slohu, což je zde celkem unikátní, jinak se tu styly docela mísí.
Strávíme tu v klidu asi 3 hodiny. Na zmrzlinu samozřejmě došlo a ochutnali jsme i dortík s názvem cassata - ricottová náplň na piškotu, potažená marcipánem. Riccota je italský sýr, který chutná podobně jako tvaroh. Dortík je jako celek pořádně sladký.
V 16:15 už sedíme v našem posledním vlaku, který nás vezme do přístavního města Pozzallo, odkud jede náš trajekt. Tím tedy naše vlaková cesta po Sicílii končí. Všechny moc zdravíme a děkujeme za přízeň. Ahoj!
No dobře, ještě se s vámi rozdělíme i o zbytek cesty domů, nuda to nebude, i když už nepojedeme vlakem. A teď zpátky do Pozzallo: u nádraží nás opět odchytnou taxikáři. Tady jejich nabídce neodoláme, do přístavu je to asi 5 km. Trajekt jsme si dopředu ani nerezervovali, na tak obrovskou loď se přeci 2 pěšáci musí vejít. Asi půl hodiny jsme čekali, než otevřou odbavení a zároveň i pokladny, kde jsme si konečně koupili lístek. Každý večer jedou ze Sicílie na Maltu dva trajekty, my jsme nakonec zvolili ten druhý v 21:30. Ze Sicílie se nám prostě ještě nechtělo odjet. Vše výše uvedené je pravda, ale pravý důvod pozdějšího odjezdu byl, že na prvním trajektu byla volná už jen 1. třída a 80 EUR navíc se nám dát nechtělo.
Ještě tedy stihneme jednu italskou večeři v baru u přístavu. Bar sice otevřený byl, ale kuchyň byla potemnělá a dnes nic nevařili. Byli velmi milí a udělali nám alespoň zapečené panini se šunkou a sýrem. Pobyt na Sicílii jsme zakončili stylově obrovskými trubičkami cannoli. Na to, že bar byl na konci přístavu a široko daleko nic nebylo, tak tu bylo pořádně rušno. Občas se tu asi vyskytnou turisté, jako my, ale většina lidí tu byli místní mladí i staří, kteří se tu schází na kávu nebo něco k pití.
Už je čas nástupu na trajekt. Je to trochu jako nástup do letadla: kontrola pasů, rentgen a dlouhé čekání. Celý nástup trval asi hodinu. Žádné vlnobití se cestou nekonalo, takže Petrova mořská nemoc se neprojevila. Taxi nás vyložilo u hotelu krátce po půlnoci.
Zítra se ozveme s pár obrázky z Malty.