Rimini a San Marino
Dnešní den strávíme v severní části Itálie a podíváme se i úplně mimo Itálii.
Ještě není ani 5 hodin a budík už neúprosně zvoní. V 5:38 máme vystupovat v Boloni a ještě na nás čeká snídaně. Překvapivě je celkem luxusní. Večer jsme si mohli v menu zaškrtnout, co si ráno dáme, a to každý maximálně 6 položek jako je čaj, džus, 2 housky, šunka, sýr, paštika, oříšková pomazánka, máslo, džem, med, jogurt atd... výběr byl velký. Housky byly překvapivě čerstvé a křupavé. Servírováno na porcelánu a kovové příbory k tomu. Rychle se nasnídáme a za okny už je Boloňa. Tady se ale vůbec nezdržíme, další vlak nám dokonce jede hned ze stejného nástupiště a už na nás čeká. Odjíždí v 5:55. Dnes si kupujeme jízdenky zvlášť, stojí jen 11 EUR a náš pass tedy nepoužijeme.
Asi za hodinu a půl jsme v naší destinaci - Rimini. Náš hotel je pár kroků od nádraží, a přestože tu jsme už před 8. hodinou ráno, máme náš pokoj k dispozici. To je víc než milé, nemáme kam spěchat. Itálie je takhle po ránu ještě „mrtvá“.
Od Filippa, Itala, který s námi byl loni fotografovat na Maltě, jsme dostali popisek, co všechno se dá ve městě vidět. Filippo v Rimini bydlí a odpoledne se s ním máme potkat. Rimini má dlouhou historii, nepřekvapivě se tu vyskytovali Římané, takže jsou tu zbytky různých bran, budov, mostu, arény a podobné artefakty.
Kolem poledne se na nás už začne projevovat pořádná únava, a tak jsme si vybrali restauraci k dnešnímu obědu. Ukázalo se, že to byla skvělá volba. Tady v Itálii se asi člověk s jídlem moc nesplete. Katka měla zelené ravioli plněné kopřivami a Petr si dal tagliatelle s ragú, kterému u nás říkáme boloňská omáčka. Pochutnali jsme si i na místní verzi tiramisu servírované netradičně v kávové konvičce, nebylo to tekuté.
Trochu jsme si odpočinuli, ale stále ne dost, abychom zvládli odpolední program. Vracíme se tedy do hotelu a na hodinu odpadáme. Filippo nás vyzvedl autem před hotelem a společně jedeme do San Marina. Na pár hodin tedy opustíme Itálii a vyšplháme se (autem) do 700 metrů nad mořem, kde jsou na vrcholu kopců sanmarinské hrady. Už z dálky vidíme kopec a na něm se tyčí tři věže.
Vyjedeme skoro až nahoru a pak se vydáváme do historických uliček San Marina. Projdeme se k věži číslo 1 a 2 a pak se uličkami vracíme k autu. Vyhlídky do krajiny jsou tu na každém kroku. Počasí nám úplně nepřeje, je šedivo a zamračeno už od rána, ale aspoň neprší. Podařilo se nám koupit pohledy, ale správnou schránku už jsme nenašli, tak je zkusíme poslat odněkud z Itálie.
Dny jsou teď dostatečně dlouhé, takže nás Filippo ještě vzal do přístavu v Rimini. Zapadající slunce nám přichystalo oranžově rudou podívanou, alespoň taková malá fotografická kompenzace za ten šedivý den se počítá. Trochu nás překvapili surfaři, kteří z moře vycházeli dlouho po západu slunce, voda musela být opravdu ledová. Na večeři jdeme všichni 3, zvolili jsme místní, regionální specialitu piadina. Základem je tenká chlebová placka, trochu jako pizza. Již hotová placka se přeloží a do ní se dávají různé přísady: maso, ryby, zelenina, sýr. Zkrátka podle chuti a nabídky. Dělá se i uzavřená a zapečená varianta. Ochutnali jsme několik druhů a bylo to skvělé. Bylo to tak dobré, že jsme to ani nestihli vyfotit.
Zítra máme cestovací den, tak nám držte palce, ať stihneme přestup mezi vlaky. Italské vlaky nebývají příliš přesné, asi jako u nás. Ozveme se zase zítra.