Z Neapole do Palerma
Jak jsme již zmínili včera, dnes nastal dlouhý přejezdový den. Čeká nás asi 700 km, což zabere 9 hodin 20 minut a je to cesta pouze jedním vlakem z Neapole až do Palerma na Sicílii.
Snídani dnes máme v té restauraci, kde je „recepce“. Není tak bohatá jako v předchozím hotelu, ale splnila svůj účel. V klidu se pak posouváme na nádraží, náš vlak odjíždí v 9:45. Svítí sluníčko a je kolem 10 stupňů, bundy můžeme uklidit. Na nádraží si kupujeme jídlo a pití na cestu, nevíme, jestli bude ve vlaku příležitost si něco pořídit.
Odjíždíme přesně, je to ale jedno, jedeme až na konečnou, nemusíme se nikam honit. Tentokrát to není rychlovlak, ale InterCity vlak. Zas je úplně plno, ve vagonu máme společnost převážně italskou. V otevřeném vagonu jsou sedačky uspořádány vždy po 4 se stolečkem uprostřed, což je příjemné. Sedíme u okýnka, a tak máme příležitost obdivovat krásy jarního venkova - hory, co mají na vršku ještě sníh, krásně zelená pole, sady citronů a olivovníků, akvadukty, občas antické vykopávky, malebné historické vesničky. Na druhé straně vagonu sem tam vykoukne krásně modré moře. Je azzurro i na nebi. Kromě těch idylických pohledů je taky vidět ve městech jižanský nepořádek, nedodělky anebo odpadky.
Po 14. hodině dojíždíme na konec kontinentální Itálie do města Villa San Giovanni. Vlak se chvíli různě posouvá a najednou jsme na trajektu, i s celým vlakem. Vlak vlastně není na lodi v jednom kuse, ale rozdělil se na 2 části. Jedna, ta naše, jede po severním pobřeží do Palerma. Druhá část jede po východním pobřeží dolů na jih do Syrakus. Kdo chce, může na trajektu vystoupit. S radostí toho využíváme a jdeme prozkoumat, jak takový vlak na lodi vypadá a protáhneme si nohy. Je to trajekt jako každý jiný, jen má navíc koleje, celkem 4, ale dnes jsou obsazeny jen 2. Brzy vyplujeme na cestu dlouhou necelých 10 km. Všechno to trvá něco přes hodinu a jsme na kolejích ostrova Sicílie.
Do Palerma to máme ještě 9 zastávek, vlak teď staví dost často a také se trochu vyprázdnil, tak máme víc prostoru.
Teď trocha zeměpisu. Bývá zvykem přepočítávat rozlohu na fotbalová hřiště, nebo vzdálenosti na vozy Škoda Fabia, ale Sicílie není úplně malý ostrov, tak to nebude dobře fungovat. Rozlohou je asi jako 1/3 České republiky a žije tu 5 milionů obyvatel. V nejširším místě je to daleko asi jako z Prahy do Ostravy. A je to tu samá sopka, resp. zelené kopečky jsou tu pěkně špičaté a kuželovité. Ostrovu dominuje přes 3400 metrů vysoká aktivní sopka Etna.
Konečně Palermo, už jsme celí usezení. Ubytování máme zase 5 minut od nádraží, takže jsme tam cobydup. Jsme opět ve starém domě, secesním, který má vysokánské stropy. Pohled ze 4. patra je jako bychom koukali z desátého patra pražského paneláku.
Už se těšíme na teplé jídlo, a tak dojdeme kousek dál do centra, kde je několik restaurací na jednom náměstíčku. Hned nás odchytává číšník a láká nás do první pizzerie. Tohle nemáme rádi, kolikrát to bývá turistická past. Nakonec se nám ale nechce chodit někam jinam, tak se necháme zlákat. Venku je celkem obsazeno, usadí nás tedy uvnitř. Jsme tam skoro sami, ale během pár minut se i vnitřek restaurace zaplní a číšníci jen kmitají. Jsou tu jak turisté, tak i místní. Naproti nám sedí místní rodina, jejíž otec sedící v čele vypadá majestátně a každou chvíli ho přijde někdo pozdravit a políbit na obě tváře. Staré dobré Palermo… Večeře (2x neapolská pizza a salát) byla naprosto skvělá a výsledná cena patřila k těm nižším. Ještě krátká zastávka v místním Lidlu pro něco k snídani a den je u konce.
Zítra se těšte na Palermo a nejen to. Velikonoce nám trochu zahýbou s naším plánem.