Znovu po Palermu
Dnes bude Palermo, Palermo a zase Palermo.
Ze včerejšího dne nám chybí návštěva katedrály, vyrážíme tedy směrem k ní. Je dopoledne a nemáme kam spěchat. Cestou míjíme několik kostelů, které stojí za povšimnutí, ale ne vše je díky Velikonocům otevřené. Fotíme slavnou fontánu Pretoria na stejnojmenném náměstí. Hned vedle je náměstí Quattro Canti, pojmenovali jsme si ho „U čtyř kulatých rohů“. Není to velké náměstí, je to vlastně křižovatka dvou hlavních ulic, kde je pěší zóna, na které vzniklo kulaté náměstí. Je tu rušno a pořád se tu něco děje. Nám tam zrovna krásně hrál harfenista.
O kus dál konečně dojdeme ke katedrále. Chvíli váháme, jaké vstupné zvolit, ale nakonec zvítězila pouze střecha. Katedrála sama je obrovská, do ní je vstup zdarma, ale není tam nic zvláštního, je uvnitř po všech přestavbách taková neoklasicistní. Ani jsme tam nefotili. Po celkem strmých schodech jsme vystoupali na první střechu. Tam už nás čekala fronta na zbytek cesty nahoru. Jedno z úzkých schodišť je totiž obousměrné, a tak když jdou lidé nahoru, ti horní čekají ve frontě a naopak. Ze střechy je krásný pohled na celé Palermo: krásné historické, ale i to moderní, méně pohledné. A vše korunuje moře a okolní hory.
Jaký je vlastně náš dojem z Palerma? Trochu smíšený. Je tu spousta památek, hlavně kostelů, ale jejich údržba většinou vázne. Tam, kam chodí turisté, je to celkem čisté a upravené, jakmile ale zahnete o uličku vedle, hned narazíte na takový ten jižanský bordýlek. Sem tam odpadky na ulici, oprýskaná omítka a občas rozbořené domy. Vyhlédli jsme si malou restauraci, hned za katedrálou, ale Velikonoce = zavřeno. Jdeme tedy dál k trhu ve čtvrti Il Capo. Jak je někde trh, je tam spousta lidí, všichni se někam prodírají, z restaurací hraje hlasitá hudba a na chodnících čmoudí grily, kde se opéká maso. Chvíli se snažíme se někam zařadit do fronty a dát si místní specialitu: pani ca meusa - v housce vložené vařené a smažené telecí vnitřnosti s cibulí. Po chvíli to vzdáváme a jdeme dál. V jedné z pouličních restaurací jsou dvě volná místa a číšník nám ukazuje, že si máme sednout. Hurá, máme místo, dáme si oběd. Jenže pak asi deset minut sedíme a nikdo si nás nevšímá, ani nám nikdo neřekl, že bychom si měli objednat u vchodu, kde mají ve vitríně vystavené jídlo, co vám připraví. Když obsluha nosí lidem u stolů vedle pití a nabízí dezerty, a nás přehlíží, tak odcházíme.
Nakonec dojdeme na náměstí Verdi, kde je Teatro Massimo, jedno z největších divadel v Evropě. V malém obchůdku si konečně dáváme k obědu obložený čerstvý sendvič a pokračujeme směrem k přístavu. Průvodce nás upozorňoval na cukrárnu, kde prodávají cannoli - sladké plněné trubičky. Ty správné se plní až těsně před jídlem, aby těsto zůstalo křupavé. Přesně tak to dělají i tady. Vyberete si ze tří druhů trubiček, pěti různých náplní a asi šesti druhů posypů. Zvolili jsme 2x čokoládovou trubičku plněnou pomerančovým tvarohem a druhou pistáciovým tvarohem. Naprostá lahůdka.
Počasí se posledních pár dnů nezměnilo a je stále modro. S radostí tak fotíme v přístavu jachty na modré vodě s modrou oblohou v pozadí. Hned vedle přístavu je pobřežní promenáda. Čekali jsme pláž, ale pobřeží je tu kamenité. Na travnaté ploše vedle promenády hrají děti fotbal a místní prodejci prodali několik draků, které tam lidé pouští. Ve vzduchu se jich docela dost třepotá. Máme už pěkně ušoupané nohy, ale do večeře ještě pár hodin zbývá. Vracíme se tedy na pokoj si trochu oddechnout. Okamžitě asi na hodinu usínáme.
K večeři jsme zvolili stejnou restauraci, jako první večer v Palermu. Když tam dojdeme, vidíme jen stažené rolety a složené slunečníky. Zase ty Velikonoce. Restaurace hned vedle má naštěstí otevřeno a venku je plno. Uvnitř je však místa dost, venku je stejně docela chladno. Katka si dává dobré rizoto a Petr volí skvělé Sicilské ragú s tlustými makaróny - Canneroni. Opět trefa do černého.
Zítra se projedeme vlakem napříč celým ostrovem a konečně snad uvidíme bájnou sopku Etnu.