Přesun do Syrakus
Dnes se přesuneme na jihovýchod ostrova do města Syrakusy.
Na nádraží vyrážíme včas, takže cestou stíháme koupit obložené bagety k obědu. Italové prostě umí i tak obyčejné jídlo, jako je bageta se šunkou, rajčetem, mozzarellou a rukolou. Rovnou prozradíme, že v poledne jsme si na nich moc pochutnali.
Chvíli čekáme, až přijede vlak, a na nástupišti se pomalu hromadí lidé s velkými kufry. Vlak totiž jede přímo na letiště v Katánii. Přijede ten nejkratší, jaký tu jezdí, jen 3 vagóny. Vlak je v okamžiku plný a my našli jen křivé sedačky v místě pro kola.
Trasa vlaku vede jinak, než jsme předpokládali. Kousek vede po pobřeží, ale pak se odkloní do vnitrozemí. Trať se vine údolími, mezi krásnými kopečky a občas dojde i na tunely. Za okny se objevují osamocené kamenné usedlosti a hřebeny občas zdobí tisy. Zkrátka malebný sicilský horský venkov.
Asi hodinu před Katánií, kde budeme přestupovat, se nám poprvé ukáže majestátní Etna. Nejdřív jen tak trochu vykoukne zasněžený vrchol, ale podle kouře je jasné, že je to Etna. Jak se víc a víc přibližujeme, vidíme její zasněžené svahy. Na jednom ze svahů je lyžařské středisko s několika vleky, to nevidíme, ale četli jsme to. Teď už asi nebude sezóna, Etna je prý někdy pokrytá sněhem celoročně.
Na přestup máme 1/2 hodiny času, a protože oba vlaky jedou na čas, je to dnes v klidu. Druhý vlak je podstatně delší a pohodlnější, zato krajina kolem je placatá a nudná. Po 14 hodině jsme v Syrakúsách, hned se ubytujeme v hotýlku poblíž nádraží. I tenhle hotel už zažil lepší časy, ale na jednu noc je to OK.
Hlavní historická část Syrakus je na ostrově Ortiggia. Ostrov je od pevniny, vlastně spíš od hlavního ostrova, vzdálený jen pár metrů a vede na něj několik mostů. Zamíříme hned k první památce - Apollónovu chrámu, který je z 6.století před naším letopočtem. Je to nejstarší chrám západního Řecka a z 6 x 17 sloupů už jich zbylo jen málo.
Cestou ještě míjíme Archimédovu sochu, jako připomínku toho, že se tu Archimédés narodil a také tu ve 3. století před naším letopočtem zemřel při obléhání Římany.
Procházíme se úzkými uličkami města a nemáme kam spěchat. Navštívíme i místní katedrálu, u které je zajímavé, že prošla několika proměnami. Nejprve to byl v 5. století před naším letopočtem řecký chrám bohyně Atény, ten pak v 7. století našeho letopočtu přestavěli křesťané a zbytky řeckých sloupů do něj začlenili. Pak z něj byla chvíli i mešita a prošel i dalšími přestavbami, ale řecké sloupy tam jsou dodnes.
Až do tmy se s různými přestávkami procházíme městem.
V mapách si pak najdeme trattorii (restauraci) s velmi dobrým hodnocením. Už bylo 20 hodin, ale restaurace je úplně prázdná. To vypadá podezřele, ale přesto se usadíme u jednoho z mnoha prostřených stolů. Objednáme si 2 druhy těstovin a jako předkrm kaponátu s tuňákem. Říkali jsme si, že na Italy je to stále brzy, ale když jsme odcházeli po 21. hodině, stále nikdo nepřišel. Bylo nám jich trochu líto, protože vařili moc dobře. Sezóna zkrátka ještě nezačala.
Zítra nás čeká další výlet do řecké historie, a také cesta do Katánie, držte nám palce, ať se dostaneme, kam potřebujeme.