Taormina a Katánie
Dnes začneme výletem do městečka Taormina a pak ještě krátká procházka po Katánii.
Dobré ráno z Katánie. Ten výhled na čmoudící Etnu se neokouká. Dnes je zase modro, tak jako celý týden. Snídaně je dnes typicky italská: cornetto (croissant), káva nebo čaj a malý jogurt. K dispozici byly ještě 2 plátky toastového chleba, máslo, džem a Nutella.
Po snídani to máme pár kroků na nádraží a už sedíme ve vlaku do Taorminy. Je to asi 45 minut. Hned před nádražím v Taormině chytáme autobus do centra. Taormina je totiž na dost prudkém kopci, pár kilometrů od nádraží, které je u moře. Z konečné autobusu pokračujeme pěšky dál do kopce. Než dojdeme do centra, míjíme konečnou stanici lanovky, která jede dolů k plážím, ale na druhou stranu, než je nádraží. Koupíme si zpáteční jízdenky a jedeme dolů. Jsou tu hezké výhledy na pláže na obě strany a také na malý ostrůvek Isola Bella (krásný ostrůvek). Dojít se na něj dá za odlivu suchou nohou. Protože bylo zase krásně, na plážích i ve vodě bylo dost lidí.
K obědu si na jedné z vyhlídek u pobřežní silnice dáváme dvakrát panini, vracíme se zpět na lanovku a jedeme zase nahoru. Taormina je hezké městečko.
Hlavní atrakcí tu je ale řecký amfiteátr. Tam míří všichni turisté a my s nimi. Amfiteátr je poměrně dobře zachovaný a stále se tu hraje divadlo, právě se připravovali na novou sezónu. Podle animací, které tu promítali, bylo divadlo ještě impozantnější a mívalo i plátěné zastínění.
Občerstveni historií a zmrzlinou se vracíme na autobus k nádraží. Vlak zpět do Katánie potom jede během dalších 15 minut.
Po krátkém odpočinku na pokoji jdeme na metro, které nás doveze do centra. Je to jen jedna stanice, ale nohy už máme dost ušoupané. Chtěli jsme si koupit jízdenky, jedna stojí 1 euro, ale nefunguje jim síť, a tak se zatím jezdí zadarmo.
V centru koukneme na místní antické koloseum. Jeho zbytky jsou pod úrovní současné ulice, ale část je odkrytá. Směřujeme k ulici Via Crociferi, ve které mají být zajímavé kostely. Zachovaly se tu ulice, ve kterých jsou obchody ze stejného oboru. Viděli jsme ulici, kde se prodává jen galanterie, karnevalové kostýmy a látky. V jiném místě byly jen pohřební ústavy, další ulice byla pro opravny motocyklů a kol. A pak je tu ta ulice, kde jsou samé kostely. Na 200 metrech jsou tu hned čtyři. A nejsou to jen tak nějaké kostelíky, jsou to obrovské barokní kostely.
K večeři jsme zvolili restauraci poblíž. Opět jsme si pochutnali, ale jedno jídlo ze čtyř vybraných sicilských specialit se do našich chutí netrefilo. Byly to rolky z mečouna plněné pistáciemi, rozinkami a strouhankou. Nečekali jsme, že to bude smažené a tak mastné. Je to tu tradiční pokrm, ale příště se mu raději vyhneme. Jako dezert jsme zvolili Cannolì a zmrzlinu, ale jinde - v cukrárně Don Peppinu, která je hned u katedrály a pyšní se nápisem "Číslo 1 v Itálii". Tak dobrou jsme opravdu jinde neměli a trubička plněná pistáciovým krémem taky nebyla marná.
Zítra nás čeká dlouhý a náročný den, spát bychom měli už na Maltě.