Den 6 – Posvátné údolí

16. 11. 2024  ·  Eusébio nás veze přes Chinchero, Salinas de Maras, Moray a Ollantaytambo

Ahoj přátelé, dnešní zápis bude trochu delší – hodně jsme toho viděli a zažili.

Dlouho jsme na internetu hledali a řešili, jak podnikneme výlety do okolí Cusca. Je tu spousta cestovek nabízejících hromadné výlety autobusem, ale nám se nechtělo jet ve velké skupině s pevným programem. Záchranou se ukázal taxikář Eusébio, který nás včera odvezl z letiště. Nabídl nám cenu srovnatelnou s hromadnými cestovkami, pohodlné velké auto a větší flexibilitu. Kývli jsme na to. Eusébio neuměl ani slovo anglicky, ale Jirka se kdysi učil španělsky a Katka také něco umí – bez překladače jsme se tedy domluvili.

Krátce po sedmé ráno vyrážíme z města – ještě trochu prší, ale zlepšuje se to.

Pohled na vesnici v Posvátném údolí s červenohnědými políčky a horami v pozadí
Pohled na vesnici v Posvátném údolí

Chinchero

První zastávkou je Chinchero. Městečko, na jehož okraji jsou incké ruiny. Už neprší a slunce se začíná prodírat mezi mraky. Funíme do schodů – na nedostatek kyslíku jsme si ještě nezvykli, bude to ještě pár dnů trvat. Na vrcholu je náměstíčko s trhovci prodávajícími suvenýry a zavřený kostelík. Hned vedle začínají ruiny a kousek dál je nádherný výhled na strmé hory a údolí s terasovitými políčky.

Strmé kamenné schody v Chincheru s ženou v tradičním oděvu dole
Strmé kamenné schody v Chincheru
Incké kamenné ruiny v Chincheru se zelenými kopci a mraky v pozadí
Incké ruiny Chinchero – kamenné terasy a hradby nad vesnicí
Bílý koloniální kostel s kostelní věží a venkovní tržiště v Chincheru
Prodejkyně si rozložily zboží přímo na dlažbu náměstíčka před kostelem
Starší muž v červeném ponchu a klobouku hraje na tradiční flétnu quenu v Chincheru
Místní flautista v tradičním kroji – Katka neodolala a koupila si quenu

Zpracování vlny a alpak

Pokračujeme autem kousek dál do čtvrti Moracha – klasická turistická zastávka s předváděním místních dovedností. Tady šlo o zpracování vlny z lam a alpak. Místní ženy nás usadily do otevřené kuchyňky, navlékly na nás ponča, pánové dostali vlněné čapky a dámy placaté kloboučky. Předvedly nám, jak se vlna čistí, čím se barví a jak se vyrábí nitě i jak se tká. Byli jsme trochu skeptičtí, ale nakonec to bylo zajímavé.

Dva muži v barevných pončích sedí a sledují ukázku zpracování vlny od místní ženy
Sledujeme ukázku výroby barev
Dvě ženy v barevných pončích a červených kloboucích na ukázce zpracování vlny
Marina a Katka v krojích
Košíky s přírodními barvivy, bylinami a barevnými klubíčky vlny na zemi
Přírodní barvivy pro vlnu – jen rostliny, minerály

Samozřejmě se tu prodávají vlněné výrobky. Tentokrát neodolal Petr a koupil si svetr z mladé alpaky – ta má tu nejjemnější vlnu. Dalo nám práci usmlouvat cenu na trochu přijatelnější, ale nakonec jsme se dohodli.

Farma s lamy a alpaky na horské louce s Andy v pozadí
Alpaky a lamy u farmy

Ženy v krojích

Sledujeme z auta, jak se v Urubambě lidé v krojích schází na místní slavnosti – procesí de la Virgen. Každé město má tu své kroje, zejména dámy mají specifické klobouky. Kroje se tu nenosí jen na svátek jako u nás na Moravě, ale stále.

Tři Kečuánky v tradičních barevných krojích s červenými klobouky stojí na ulici
Lidé v tradičních krojích – červené klobouky jsou typické pro tuto oblast
Průvod de la Virgen v Urubambě – lidé v tradičních krojích nesou sochu Panny Marie
Procesí de la Virgen v Urubambě – celá komunita vyrazila do ulic

Salinas de Maras

Sjíždíme hluboko do údolí a před námi se otvírá výhled na soliska. Soliska (výrobny soli) v horách jsou velmi neobvyklá – většinou jsou u moře, kde se odpařuje mořská voda. Tady v horách je jeden teplý pramen (32 °C) s velkým obsahem soli. Voda se odpařuje v malých bazéncích a zbylá sůl se pak sbírá. Turistů je tu hodně, ale stojí to za to.

Panoramatický pohled na soliska Salinas de Maras v Posvátném údolí
Salinas de Maras – stovky solných bazénků rozesetých po svahu
Detail solných bazénků Salinas de Maras s dělníkem nesoucím pytel soli
Těžká práce v soliskách – sůl se sbírá ručně jako před staletími

Moray – incká laboratoř

Kousek od soliček jsou Moray – kruhová terasovitá políčka. V dávných dobách prý sloužila jako incká zemědělská laboratoř: různé hloubky teras vytvářely různá mikroklimata, a Inkové tak testovali, co kde poroste nejlépe. Pohled shora je opravdu impozantní.

Kruhové terasovité incké políčko Moray v Posvátném údolí Cusca
Moray – geometricky dokonalá incká laboratoř

Ollantaytambo

Poslední incká zastávka dne jsou ruiny Ollantaytambo. Když jsme dojeli ke vstupu, otevřel se nám ohromující pohled na terasy vybudované na příkrém kopci. Pokocháme-li se dál dokola, uvidíme na okolních kopcích i zachovalé sýpky – některé mají dokonce zbytky střech. Po terasách se dá vystoupit až nahoru a výhled je dechberoucí, v každém slova smyslu.

Ruiny Ollantaytambo s terasami na kopci a dramatickým oblačným nebem
Ollantaytambo – terasy stoupají strmě k nebi, na vrcholu jsou incké sýpky
Celkový pohled na ruiny Ollantaytambo s tyčící se horou a vesnicí dole
Panorama Ollantaytambo – hora s inckou pevností nad živou vesnicí
Pohled z horní části teras Ollantaytambo dolů na údolí a okolní hory
Pohled z teras – dole vesnice, kolem hory a vzduch je tu značně řidší než jsme zvyklí

Nádraží Pachar a jízda domů

Jirka, velký vlakový fanoušek, chtěl zastavit v Pacharu, kde je nádraží a trať se tu větví. Ponechali jsme ho tu fotit a zbytek skupiny pokračoval k Ollantaytambu. Za chvíli má projet vlak z Machu Picchu na předměstí Cusca – tuhle událost si nemůžeme nechat ujít. Jen co vlak odjel, sedáme do auta a jedeme zpět do hotelu.

Modrá lokomotiva PeruRail číslo 484 na nádraží Pachar s průvodčím
Lokomotiva PeruRail 484 na nádraží Pachar – Jirkova odměna za trpělivé čekání
Pohled z interiéru Eusébiova auta za jízdy přes andskou vesnici
Pohled z Eusébiova auta

Čím víc se blížíme hotelu, tím víc prší. Dnes večer večeři vzdáváme – jsme ještě najedeni z pozdního oběda, ale hlavně jsme šíleně unavení. Ve večerce na rohu u hotelu si kupujeme pár dobrot a přeskakujeme potok z deště tekoucí ulicí. Den uzavíráme šálkem koka čaje. Do střechy prudce bubnuje déšť a co 5 minut se blýská.

Zítra nemusíme brzy vstávat – půjdeme pěšky po Cuscu. Ale co když nepřestane pršet?