Ahoj přátelé, dnešní zápis bude trochu delší – hodně jsme toho viděli a zažili.
Dlouho jsme na internetu hledali a řešili, jak podnikneme výlety do okolí Cusca. Je tu spousta cestovek nabízejících hromadné výlety autobusem, ale nám se nechtělo jet ve velké skupině s pevným programem. Záchranou se ukázal taxikář Eusébio, který nás včera odvezl z letiště. Nabídl nám cenu srovnatelnou s hromadnými cestovkami, pohodlné velké auto a větší flexibilitu. Kývli jsme na to. Eusébio neuměl ani slovo anglicky, ale Jirka se kdysi učil španělsky a Katka také něco umí – bez překladače jsme se tedy domluvili.
Krátce po sedmé ráno vyrážíme z města – ještě trochu prší, ale zlepšuje se to.
Chinchero
První zastávkou je Chinchero. Městečko, na jehož okraji jsou incké ruiny. Už neprší a slunce se začíná prodírat mezi mraky. Funíme do schodů – na nedostatek kyslíku jsme si ještě nezvykli, bude to ještě pár dnů trvat. Na vrcholu je náměstíčko s trhovci prodávajícími suvenýry a zavřený kostelík. Hned vedle začínají ruiny a kousek dál je nádherný výhled na strmé hory a údolí s terasovitými políčky.
Zpracování vlny a alpak
Pokračujeme autem kousek dál do čtvrti Moracha – klasická turistická zastávka s předváděním místních dovedností. Tady šlo o zpracování vlny z lam a alpak. Místní ženy nás usadily do otevřené kuchyňky, navlékly na nás ponča, pánové dostali vlněné čapky a dámy placaté kloboučky. Předvedly nám, jak se vlna čistí, čím se barví a jak se vyrábí nitě i jak se tká. Byli jsme trochu skeptičtí, ale nakonec to bylo zajímavé.
Samozřejmě se tu prodávají vlněné výrobky. Tentokrát neodolal Petr a koupil si svetr z mladé alpaky – ta má tu nejjemnější vlnu. Dalo nám práci usmlouvat cenu na trochu přijatelnější, ale nakonec jsme se dohodli.
Ženy v krojích
Sledujeme z auta, jak se v Urubambě lidé v krojích schází na místní slavnosti – procesí de la Virgen. Každé město má tu své kroje, zejména dámy mají specifické klobouky. Kroje se tu nenosí jen na svátek jako u nás na Moravě, ale stále.
Salinas de Maras
Sjíždíme hluboko do údolí a před námi se otvírá výhled na soliska. Soliska (výrobny soli) v horách jsou velmi neobvyklá – většinou jsou u moře, kde se odpařuje mořská voda. Tady v horách je jeden teplý pramen (32 °C) s velkým obsahem soli. Voda se odpařuje v malých bazéncích a zbylá sůl se pak sbírá. Turistů je tu hodně, ale stojí to za to.
Moray – incká laboratoř
Kousek od soliček jsou Moray – kruhová terasovitá políčka. V dávných dobách prý sloužila jako incká zemědělská laboratoř: různé hloubky teras vytvářely různá mikroklimata, a Inkové tak testovali, co kde poroste nejlépe. Pohled shora je opravdu impozantní.
Ollantaytambo
Poslední incká zastávka dne jsou ruiny Ollantaytambo. Když jsme dojeli ke vstupu, otevřel se nám ohromující pohled na terasy vybudované na příkrém kopci. Pokocháme-li se dál dokola, uvidíme na okolních kopcích i zachovalé sýpky – některé mají dokonce zbytky střech. Po terasách se dá vystoupit až nahoru a výhled je dechberoucí, v každém slova smyslu.
Nádraží Pachar a jízda domů
Jirka, velký vlakový fanoušek, chtěl zastavit v Pacharu, kde je nádraží a trať se tu větví. Ponechali jsme ho tu fotit a zbytek skupiny pokračoval k Ollantaytambu. Za chvíli má projet vlak z Machu Picchu na předměstí Cusca – tuhle událost si nemůžeme nechat ujít. Jen co vlak odjel, sedáme do auta a jedeme zpět do hotelu.
Čím víc se blížíme hotelu, tím víc prší. Dnes večer večeři vzdáváme – jsme ještě najedeni z pozdního oběda, ale hlavně jsme šíleně unavení. Ve večerce na rohu u hotelu si kupujeme pár dobrot a přeskakujeme potok z deště tekoucí ulicí. Den uzavíráme šálkem koka čaje. Do střechy prudce bubnuje déšť a co 5 minut se blýská.
Zítra nemusíme brzy vstávat – půjdeme pěšky po Cuscu. Ale co když nepřestane pršet?