Tokijské návraty


21.10. 2014
Dnešní japonské zážitky jsou opět z Tokia, navštívili jsme tu několik míst, kde jsme byli už loni.

Snídaně byla zatím (a doufáme že i zůstane jen ta jedna) nejméně povedená ze všech snídaní v hotelech Dormy Inn. Rýže byla strašně slaná. Japonci moc nesolí, ale tohle bylo příliš i na nás, co jsme zvyklejší. Rybka byla plná kostí a Petr chtěl ochutnat tajemný kelímek, který byl v nabídce. Byly to kvašené sójové boby a pozřít se to nedalo, tohle mohou jíst jen někteří, značně otrlí Japonci.

Hned od rána poprchávalo a tak rozhodnotí, kam se vydat, padlo jednozančně na rybí trh Tsukiji, a to i z toho důvodu, že další plánovaný tokijský den by mohli mít zavřeno. Popojeli jsme jednu stanici meterm a tržnici celkem snadno našli. Turisté se trousili tam i zpět. Letos jsme byli v tržnici včas a viděli jsme dost ryb na prodej. Největší ryby, co jsme viděli byli tuňáci - určitě přes metr, možná i dva, dlouzí a to už byli částečně naporcovaní. Jinak tam byla spousta jiných ryb a další havěti pro nás známé i neznámé - krevety, chobotnice a různé druhy mušlí. Na vedlejším zeleninové tržnici jsme objevili, jak vypadá křen wasabi v přírodním stavu.

Z Tsukiji jsme se přesunuli k tokijskému hlavnímu nádraží a tam k budově mezinárodního fóra. Je to krásná moderní budova neobvyklého tvaru a konstrukce. Cestou jsme ještě objevili vyhlídku z 6. patra obchodního domu Kitto, bývalé staré pošty. Celé nádraží jsme tam měli jako na dlani a tak jsme chvíli koukali na to množství vlaků, co tam projede. Šinkanzen skoro každou minutu a v jednu chvíli jich ve stanici stálo sedm. K tomu na vedlejších asi 10-15 kolejích ještě “normální vlaky a metra”. Z výšky se na to hezky kouká, ale když nejste pod střechou a navíc trochu prší a fouká, tak se to nedá vydržet moc dlouho (ani pod deštníkem).

Protože nám počasí stále moc nepřálo, vydali jsme se do obchodního domu s elektronikou "BIC camera”. Byli jsme kousek od Ginzy, začínali mít hlad, tak jsme hledali naší oblíbenou malou sushi restauraci, kde jsme se loni moc dobře najedli. Našli jsme jí rychle a sushi bylo stejně skvělé. Při jídle jsme vzpomínali na výbornou zmrzlinu z černého sezamu, kterou měli v protějším obchodním domě. Museli jsme tedy vyjet do 9. patra, ale dočkali jsme se zklamání, když sezamovou zmrzlinu dnes v nabídce neměli. Dali jsme si tedy fíkovou a ještě jednu, u které nevíme z čeho byla, ale byla dobrá.

Při pojídání zmrzliny na nás začalo vykukovat sluníčko. Okamžitě jsme sedli na metro a jeli směr Skytree, což je vysoká rozhledna v Tokiu a vlastně zatím nejvyšší samostatně stojící věž na světě. Měří 634 metrů. Vyhlídka, kde jsme byli, byla ve výšce 350 m. Mraky se honily, ale pohled na Tokio jsme si celkem užili. Viděli jsme i západ slunce a zahlédli dokonce i horu Fuji - a to doufáme, že to není během této cesty do Japonska naposled - za pár dní se kolem ní budeme toulat autem, tak snad z mraků na nás občas vykoukne.

Uondáni chozením stále dokola po vyhlídce jsme si v občerstvení v přízemí museli doplnit energii. Petr si dal v páře vařené rýžové knedlíčky plněné masem a Katka polévku s nudlemi, masem a vajíčkem. Tím náš den skončil a vracíme se zpět do hotelu.

Další kapitola: Déšť v Tokiu

IMG_1356 IMG_1398
Naše typická snídaně. Vpravo kvašené sójové boby.

IMG_4598
Na rybím trhu Tsukiji.

IMG_7669
Na rybím trhu Tsukiji - jedovaté ryby fugu.

IMG_7681
Na rybím trhu Tsukiji.

IMG_7715
Bývalá hlavní pošta, nyní obchodní dům Kitto.

IMG_7719
Pohled na starou budovu hlavního nádraží v Tokiu.

IMG_4638
Ruch na hlavním nádraží v Tokiu.

IMG_7738 IMG_4648
Tokijské mezinárodní fórum.

IMG_7756
Oběd v naší oblíbené restauraci poblíž Ginzy.

IMG_7759IMG_7869
Skytree v podvečer a po západu slunce.

IMG_7767
Lidé vyhlíží západ slunce na rozhledně Skytree ve výšce 350 m.

IMG_7787
Soumrak nad Tokiem.

IMG_4699
Vpravo na obzoru se za mráčkem poloskrývá hora Fuji.

Další kapitola: Déšť v Tokiu