Minamata


9.10. 2013
Tajfun přešel v noci někde mezi Koreou a Japonskem, Kumamotu a okolí se vyhnul, takže se program nemusel nijak měnit. Pršelo naposledy asi v 10 večer (předchozí den) a pak možná sprchlo ráno, ale když jsme vylezli z hotelu, bylo už pořádné parno a vydrželo to celý den - takové dusné vlhko-vedro, pořád jsme byli zpocení a uvaření, ale dalo se to vydržet. Navíc, deštník slouží jako slunečník taky dobře.

Ale teď k našim zážitkům - první svezení šinkazenem - ten vlak vypadá, jakoby ho někdo trochu rozšlápnul - je takový nízký. Nádraží je neuvěřitelně tiché, světlé a organizované. Zato když jím prosviští vlak, který tam nestaví, tak je to překvapení - zahučí to/zasviští - člověk 2x mrkne a vlak je fuč, jakoby tam nikdy nebyl.

Další překvapení bylo, že šinkansen jede většinou tunely (trasu kterou urazí autobus za cca 1,5-2h, rychlovlak překoná za 24 minut) a taky že na rozdíl od cesty ve francouzském TGV z tohohle vlaku vůbec nezaléhají uši a uvnitř je ticho, vůbec to necuká a ponětí rychlosti není nijak závratné. Ovšem vlak brzdí tak 5 minut.

Japonci nás stále překvapují - na nádraží se obřadně loučí s vlakem, který odjíždí. Viděli jsme, jak se u Nozomi šinkansenu (typ vlaku, který je nejrychlejší - proto, že má na cestě třeba jen 3 zastávky) loučila nastoupená jednotka 5 strojvůdců uniformách, v bílých rukavičkách a s kufříky u ruky - salutovali při odjezdu vlaku. Ve vlaku přichází usměvavý průvodčí v uniformě, celému vagonu se 2x ukloní (z jedné a druhé strany) a pak teprve začne kontrolovat jízdenky a po kontrole se zase ukloní a přejde do dalšího vagónu.

Další zážitek byla samotná návštěva městečka Minamata - tedy místa, podle kterého se jmenuje úmluva, o které se na konferenci jednalo. Dneska má Minamata 27 tisíc obyvatel a je to první japonské eko-město. Ale taky místo, kde v roce 1956 propukla "epidemie" otravy rtutí. To tehdy ještě nevěděli, že je to rtuť a mysleli si, že je to nějaká nakažlivá nemoc. Chemička, která to znečištění způsobila, přestala vypouštět rtuť/methylrtuť do moře/zátoky až v roce 1968. Vzali nás do míst, kde byla dřív zátoka, a jejíž část pokryli vytěženým sedimentem ze dna moře, odkud odstranili tu nejhorší kontaminaci a teď je z toho ekopark, les a hlavně institut pro sledování nemoci Minamata, prohlubují si zde znalostí o otravě, účincích, množství rtuti a tak.

Ukázali nám, co nyní pěstují - a koupili jsme si sušenou rybu, čaj a nějaké pomerančové sušenky, které už jsme sežrali (dobré byly!). Dostali jsme oběd, no nebylo to domácí sushi, ale dalo se něco z toho sníst. Pak nás vypustili do muzeí, archivu a ustřihli nám trochu vlasů na analýzu rtuti v nich - výsledky budeme znát zítra. Během obědové pauzy pro nás měli pár zajímavostí - model šinkansenu poháněný na baterii, který se dal řídit. Bylo to sice připravené pro děti, ale Petr neodolal a trochu se projel. Ještě ho lákalo i velmi nízké vozítko poháněné sluneční energií, ale tam by se nevešel, protože i malí Japonci měli co dělat aby se do vozítka složili. Radost nám udělali malí bubeníci na velké japonské bubny, kterým mohlo být něco mezi 4-6 lety. V Minamatě jsme se přesouvali z místa na místo a nakonec jsme zakotvili v kulturním sále, kde honorace - japonská i mezinárodní - oficiálně ceremoniálně zahájila diplomatickou konferenci k podpisu úmluvy (bude další den).

Nakonec následovala večeře/raut, ale bylo tam spousta projevů, moc lidí a méně jídla. Byli jsme za celý den - pěkně uvaření a utahaní, a tak jsme chtěli rychle domů. A dalo se to snadno vyřešit. S naší japonskou jízdenkou - rail passem (14 dní neomezená jízdenka na vlaky společnosti JR - šinkansen ve 2.třídě, ale neplatí na luxusní "nozomi" a některé "mizuho") máme cestování i místenky teď už zdarma, navíc vlak jezdí i večer tak jednou za 1/2 hodiny. Takže nám to nedalo a místo dalších skoro 2h v autobuse, který by nás dovezl zpět, jsme radši dojeli na nádraží a za dalších 40 minut jsme byli v hotelu.

Další kapitola: Podpis úmluvy

IMG_0270
Šinkansen.

IMG_0273
Posádka vlaku se loučí s odjíždějícím vlakem.

IMG_0280
Usměvavý průvodčí v šinkansenu.

IMG_0318
Minamatská zátoka, moderní ekopark.

IMG_0096
Tradiční japonská rybářská loď - džunka.

IMG_0312
Malí bubeníčci.

IMG_0087
... a velký Petr na malém šinkansenu.