‍První den byl dlouhý: z Prahy do Dubaje jsme odlétali v 16:30, v Dubaji jsme byli do 4 hodin ráno dalšího dne a v Tajpeji jsme přistáli okolo 17 h místního času (11 h dopoledne času českého). To jsme ještě nebyli v cíli. Než jsme se probrali všemi formalitami (vízum, peníze, SIM karta), bylo 19 h, kdy jsme dorazili na nádraží rychlovlaku. Nejbližší rychlovlak byl ale již plný, a tak jsme odjížděli až v 19:43. Ve 20:30 jsme dojeli do cílového města Tai-chung. To nebyl úplný konec dnešní cesty, ještě jsme museli dalším vlakem do centra města. V 21 h jsme konečně byli v našem hotelu, který je naštěstí hned u nádraží.

‍

‍Cesta letadlem byla v pohodě a celkem pohodlná. Obě cesty jsme letěli Airbusem A380, což je současné největší dopravní letadlo.

‍

‍V Taipei jsme si pořídili místní SIM kartu s neomezenými daty na 10 dnů za asi 400 Kč. Jsme tedy stále na internetu.

‍

‍Mají tu jednu trasu rychlovlaku, který dosahuje rychlosti až 300 km/h. Dnes jsme jeli “jen” 260 km/h. Rychlovlaky jsou vyráběné v Japonsku a vychází ze šinkanzenů.

‍

‍O  městě Tai-chung jsme si mysleli, že to bude menší město. Cestou jsme si ale v průvodci přečetli, že má 2,7 miliónu obyvatel. Je to tedy “trochu” větší Praha. :-)

‍

‍Náš hotel je příjemný a čistý. Pokojík je dost malý a spíme na futonech, ale nemůžeme si stěžovat.

‍

‍Na večeři jsme šli na místní “jídelní trh”. Dlouho jsme obcházeli různé stánky a nemohli si vybrat. Někde bylo jasné, co mají uvařeno/upečeno, ale někde měli jen nápisy v čínštině a někde ani to ne. Nakonec jsme se rozhodli pro restauraci, kde měli jídla na fotkách, a tak bylo na co ukázat. Ceny byly pro nás neznámé (ceník byl jinde a jen nápisy v čínštině), a tak nás na konec příjemně překvapilo, že jedno jídlo stálo 90 TWD což je asi 70 Kč. Jídlo = miska s rýží, zeleninou a velkými kousky masa. Vše bylo dělané na sladko, ale bylo to moc dobré.