‍Dnes jsme se vzbudili opravdu brzy. V 5:28 nás totiž probudilo klepání ramínek ve skříni a postele se pohupovaly, jako když jsou na lodi velké vlny. Bylo tu zemětřesení. Do všech mobilů nám přišla varovná zpráva, samozřejmě v čínštině. Nevěděli jsme, co dělat, nikdo v pokojích okolo se ale neplašil a všude byl klid. Katka volala na recepci, co máme dělat. Uklidnili jí, že to bylo jen malé zamětřesení a že máme dál spát. Moc už to nešlo, ale nakonec Petr i Bára usnuli. Katka už zabrat nemohla a pracovala na počítači, a tak nám pak referovala o druhém zatřesení v 7 hodin ráno. Nebylo tak silné, jako to první, takže nás ani neprobudilo. Tady jsou údaje o obou zemětřeseních:

‍8.8.2019 5:28, vzálenost od nás: 72 km, hloubka 10 km, síla: 5,8

‍8.8.2019 7:02, vzálenost od nás: 55 km, hloubka 66 km, síla: 4,6

‍

‍Život tu běží jakoby nic, asi jsou na to zvyklí. Šli jsme tedy na snídani, dnes do restaurace ve 4. patře. Tady vaří skvěle, dělají všechny možné asijské dobrůtky, co máme rádi.

‍

‍Katka po snídani opět odjela na jednání, tentokrát však ne společným busem, ale taxíkem, protože bus už asi odjel. Taxík ji vysadil na druhém konci náměstí, než potřebovala, ale domluva s ním nebyla, takže musela pěšky. Ještě že měla fotku ze včerejška, jinak by to asi nenašla... v jednacích podkladech totiž byl název místa a adresa, ale jen v čínštině...

‍

‍Petr s Bárou se vypravili do čtvrti, kde je spousta různých univerzit a také tam mají prodávat potřeby pro kaligrafii. Ne, že bychom něco sháněli, jen jsme se chtěli podívat. Chvíli jsme nemohli nic najít, ale pak se začaly objevovat obchůdky, jeden za druhým. Všechny měly stejnou nabídku: tuše, kameny na rozmíchávání tuší, štětce, razítka, papíry a pár barev.

‍

‍Pak jsme se rozhodli navštívit dva chrámy v severní Taipei. Cestou na metro jsme se zastavili v cukrárně na zajímavou dobrůtku. Vypadalo to trochu jako česká brambora, bylo to však bílé nebo růžové, posypané cukrem. Uvnitř byl piškot, šlehačka, puding a ovoce. Navrchu však nebyl marcipán, ale cosi značně gumového. Dostali jsme k tomu malé plastové lžičky, ale těmi se nám nedařilo prorazit dovnitř, jak byl povrch houževnatý. Nakonec zabralo až přímé nakousnutí. Bylo to dobré, ale “guma” nás pěkně zasytila.

‍

‍První navštívený chrám byl Konfuciův a druhý Baoan, který patří pod UNESCO.

‍Všechny budhistické chrámy, co jsme tu viděli, vypadají vlastně stejně. Liší se zdobením a některé mají trochu větší zázemí. Konfuciúv chrám není tak moc navštěvovaný a nikde tu nehoří oheň na zapalování vonných tyčinek, nejsou tam žádné donesené květiny ani obětiny. Je to místo, kde se pořádají různé akce pro děti, jsou tam různé výstavky seznamující s Čínou a čínským písmem. Je to spíš takové “muzeum”. Díky tomu tam ale byl neuvěřitelný klid a dalo by se tam i v klidu meditovat… kdyby nebylo nedalekého letiště, kam co 10 minut přistávala velká letadla, která prolétala snad 50-100 m nad námi.

‍

‍Na dnešní odpoledne byl hlášen déšť a předpověď jim vyšla. Během dne bylo několik prudkých slejváků a mezi tím poprchávalo. Měli jsme štěstí, že vždy když lilo, tak jsme byli někde pod střechou.

‍

‍Výlet jsme zakončili návštěvou prodejny s modely vláčkků. Petr se chtěl podívat, jestli nemají nějaké zajímavé rychlovlaky, co se v Evropě nedají sehnat. Ve velikosti H0 žádné nemají a nabízí tu jen evropské stroje.

‍

‍Cestou zpět do hotelu si Petr dal u stánku skvělé sushi, jaké se u nás nedělá. Byly to různé druhy opečené ryby s různým kořením a omáčkami. Bylo to opravdu skvělé a 10 kousků nigiri sushi stálo 130 TWD.

‍

‍Ten dnešní déšť ale taky není jen tak, blíží se sem totiž tajfun, který má zítra přinést ještě více deště a silný vítr. Oko tajfunu sice Tchaj-wan mine nad jeho severním pobřežím, ale stejně má zítra během 24 hodin napršet až 1 m srážek. Vláda rozhodla, že zítra bude volný den, a tak bude asi těžké něco shánět k jídlu a navíc se nedoporučuje vůbec vycházet. Zašli jsme si tedy koupit nějaké zásoby na zítra, neboť ceny jídla ve zdejším hotelu jsou nekřesťanské, nebo spíš nebudhistické (all you can eat - bufet - včeře je za 800 TWD na osobu).

‍

‍Na večer byl zase program - Katka dostala pozvánku na banket pro zahraniční účastníky konference, byli jsme však pozváni všichni tři. Je tu zvykem jíst u kulatého stolu, na kterém je uprostřed otočný stolek, kam se dá spousta jídla ve větších mísách. Každý si k sobě pootočí to, na co má zrovna chuť a trochu si odebere. Je to velmi praktické, ale jen do určitého počtu lidí. Protože nás bylo asi 18, seděli jsme u dvou stolů. Katka a Petr seděli spolu u jednoho, ale Báru posadili k tomu druhému. Nesla to statečně a nakonec se i dobře bavila a získala spoustu vizitek od spolustolovníků. Katka taky dostala nějaké vizitky, a tak nás napadlo, že by to mohl být dobrý základ na pekelně těžké pexeso, protože ty čínské znaky jsou si velmi podobné.

‍

‍Nakonec jsme všichni dostali dárky od Tchaj-wanského parlamentu (večeři pořádal jeden z poslanců). Katka dostala termohrnek na kávu/čaj, Bára hedvábný šátek a Petr proužkovanou kravatu. Bylo to velmi milé.

‍

‍Zítra budeme mít, díky tajfunu, domácí vězení, ale určitě se zase ozveme.