‍Poslední den v Taipei a také na Tchaj-wanu byl opět velmi horký a slunečný. Poslední hotel byl bez snídaně, a tak jsme snědli nějaké drobnosti (ovocné želé, koláček) zakoupené předchozí večer. Taky nám zbyla instantní nudlová polévka, která se tu prodává ve velkých kulatých krabicích. Do krabice se naleje horká vodá, přidají sušené nudle, hustý vývar, který je v extra pytlíku, a také maso (docela velké kousky), které jsou taky zvlášť. Navíc je tam ještě pytlíček s papričkovou pastou. Na to, že to byla instantní polévka, byla docela dobrá.

‍

‍První dnešní turistická zastávka byly Konfuciův chrám a chrám Baoan, kde už jsme s Bárou byli, ale Katka ještě ne. Vydařilo se to.

‍

‍Další zastávka byla zcela jiná - moře. Vypravili jsme se na nejsevernější okraj Taipei k ústí řeky Tamsui. Před nástupem do autobusu jsme se osvěžili sushi, stejně jako naposledy, kdy jsme tu byli. Na konci červené linky metra jsme přestoupili na autobus a za dalších 15 minut jsme jako jediní vystupovali v zatáčce silnice, kde vůbec nic nebylo, jen vysoké zdi a křoví. Za nimi měla být pláž a oceán. Došli jsme k bráně, která sice byla otevřená, ale visela na ní červená výstražná cedule s vykřičníkem. Překladač nám nápis přeložil takto: “Nezáchranný pracovník. Zakázáno!” Raději jsme šli dál po silnici a k pláži zahnuli až po nedaleké pěšince. Další cedule nám oznamovla, že se tu nesmí plavat, ani běhat po pláži. Foukal dost silný vítr a byly vlny. Na koupání to opravdu nebylo. Zuli jsme boty, vyhrnuli nohavice a vydali se brouzdat v mělké teplé vodě. Za chvíli se k nám přihnala čtyřkolka se čtyřmi záchranáři/hlídači pláže, přijeli nám říct že se tu opravdu nesmí plavat a že procházet se můžeme. Moře bylo teplé, ale špinavé, resp. bylo zakalené pískem. Příliš okouzlující místo to nebylo. Když se člověk trochu pootočil, viděl vysoké domy města na jedné straně a polámané zábradlí na nedalekých malých dunách. Nebe bylo bez mráčků, slunce peklo a bylo nejmíň 33 stupňů.

‍

‍Došli jsme k druhému východu z pláže, popošli asi 300 m po silnici a byli zpět v civilizaci. V prodejně / tržnici jsme ochutnali místní dobroty a něco nakoupili. Prošli jsme se po promenádě a sedli na autobus zpět do centra.

‍

‍Již 2x se nám nepovedlo dostat do jedné z doporučovaných restaurací řetězce Din Taj Fung. Vždy tam byla fronta alespoň na hodinu až hodinu a půl. Byly 4 hodiny a to bývá na jídle nejmíň lidí, takže jsme zamířili do nejbližší pobočky této restaurace. Čekací doba na stůl byla jen 30 minut, tak jsme si vyzvedli pořadové číslo. Dostali jsme objednávkový formulář a menu s obrázky. Usadili jsme se na čekací židle a vyplnili objednávku, bylo to snadné, vše bylo i v angličtině. Asi po půl hodině jsme konečně přišli na řadu. U stolu už nás čekaly hůlky, porcelánová lžička, talířek a hrnek skvělého teplého čaje. V restauracích je tu většinou čaj zdrama, hrníček vám doplňují dokud chcete. Na stůl jsme dostali desky s vytištěnou objednávkou a za chvíli začli nosit knedlíčky, polévku, plněné těstoviny Wonton. Vždy když něco donesli, odškrtli to z objednávky. Vše bylo výborné, zejména místní specialita ..., kde je v knedlíčku nejen příslušná náplň (mleté maso, zelenina, krevety...), ale i trocha silného vývaru. Moc jsme si pochutnali, čekání se rozhodně vyplatilo.

‍

‍Poslední zastávkou na Tchaj-wanu byl chrám Longshan. Petr s Bárou tu opět již byli, ale těsně po západu slunce vše vypadá trochu jinak - tajemně a slavnostně.

‍

‍Pak již zpět do hotelu pro kufry, na nádraží dobíjime ještě pár TWD na Easy Card, abychom měli přesně na dojezd na letiště a sedáme na expresní metro směr letiště. Máme dost času a tak plánujeme, že se na letišti vysprchujeme, za celý den jsme pořádně ulepení a upocení. Jenže na odbavení je pořádná fronta, do Airbusu A380 se vejde spousta lidí, takže snad hodinu čekáme na odbavení. Další čas zabral rentgen a pasová kontrola a najednou nám už moc času do nástupu do letadla nezbývá. Před sprchami je dlouhá fronta, ve které zůstává čekat Bára, Petr s Katkou jdou řešit, co se zbylými TWD penězi. Rychlo-sprchu před odletem tedy stihla pouze Bára.

‍

‍Příště se ozveme s tím, jak to vypadalo v Dubaji.