‍Dnes ráno jsme nepospíchali na žádný vlak ani daleký výlet, a tak jsme jsme si mohli dovolit zaspat. Katka si nastavila budík na mobilu na 7:15, ale zapomněla, že tam má stále český čas, takže by budík zvonil až v 13:15 místního času. Naštěstí jsme se ale vzbudili dřív a snídani, která byla do 10 hodin, jsme akorát stihli. Byla dobrá, našly se tam i některé místní speciality...

‍

‍V Tainanu jsou dvě oblasti, kde se nacházejí turisticky zajímavá místa. Jedna u moře, poblíž bývalého přístavu Anping a druhá v centru města, kde jsme bydleli. Nejdřív jsme vyrazili na pobřeží. V minimarketu Family Mart jsme si dobili karty na MHD (jedna nabíjecí karta skutečně funguje na autobusy a metro po celém ostrově) a asi půl hodiny jeli k bývalému přístavu. Přístav již nefunguje, protože se v 19.století začal zanášet naplaveninami z moře a asi už se nevyplatilo ho čistit.

‍

‍Nejdřív jsme došli k chrámu Matsu. Chrámů zasvěcených této bohyni je na ostrově několik. V každém městě, kde jsme byli, byl Matsu chrám.

‍

‍Další atrakcí Anpingu je holandská pevnost. Pevnost zvenku nevypadala nijak zajímavě, a protože se platilo nezanedbatelné vstupné, její návštěvu jsme vynechali. Další zajímavé místo byl “Tree House” - stromový dům. Taky se tam platil vstup, ale tohle místo nás zaujalo, tak jsme šli dovnitř. Je to několik starých domů, které jsou již částečně rozpadlé a prorostlé stromy banyán (přerostlý fíkus). Jsou tam postavené lávky a chodníčky, takže se dá podívat i nad domy. Mají to hezky udělané a za 50 TWD to stálo. Navíc tam v minimuzeu a obchůdku byla klimatizace. Vedro dnes bylo pořádné (asi 32 °C) dokonce jsme si cestou i povídali o ledničkách (kdo zná Cimrmana - Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem, bude mu to jasné) :-).

‍

‍Ještě jsme se vrátili do chrámu Matsu a vyzvedli si tam pytlíček posvěcené rýže, který má přinášet štěstí (taková “KPZ”). Mávli jsme na taxík a jeli zpět do centra. Už jsme neměli sílu jít na autobus a v tom vedru čekat. Asi 15-20 minut dlouhá jízda nás stála 160 TWD. Proti ceně autobusu pro tři osoby je to sice dvojnásobek, ale proti cenám v Praze je to pakatel.

‍

‍Taxík nám zastavil u Konfuciova chrámu, což bylo další místo na seznamu míst, kam jsme se chtěli podívat. Chrám nevypadal špatně, ale bohužel jsme ho viděli pouze jako obrovský obrázek na plachtě přikrývající stavbu. Bude se rekonstruovat až do konce roku 2019.

‍

‍Bylo už dávno po poledni a my měli hlad. Průvodce nám radil jít do nedaleké uličky, kde se nachází spousta stánků s jídlem. Když jsme začli stánky obcházet a hledat nějaký, který bude mít i obrázky, abychom tušili, co nabízí, vyběhla za námi paní a mluvila anglicky. Vrátili jsme se k sousednímu stánku a dali se s ní do řeči. Právě se najedli, moc si pochutnali a prý už se sem po několikáté vracejí. Paní žila několik let v Anglii, a tak mluvila dobře anglicky. Předčítala nám čínsky psaný jídelníček a vysvětlovala, o co jde. Pak se ale nad námi slitovala paní majitelka stánku a vytáhla nabídku s obrázky i anglickými názvy. Jeden obrázek vydá za tisíc slov. Paní z Anglie měla takovou radost, že vidí někoho z Evropy a na jídlo nás pozvala, nedala si to vymluvit. Bylo to velmi milé a je vidět, že včerejší příhoda s odvozem z nádraží nebyla náhoda a lidé jsou tu nadmíru vstřícní. Slíbili jsme, že jakmile se potkáme v Evropě, pozveme na jídlo my je. :-) Vybrali jsme si, paní nám objednala a zaplatila to a s manželem pak odešli.

‍

‍Jistě už netrpělivě čekáte, co jsme si dali. 2x rýži s kousky vepřového, okurkou nakyselo a zasypané to bylo něčím, co chutí připomínalo perník (ale asi to byly jemně mleté pražené arašídy s kořením). Druhou specialitou byla držková polévka. Byl to sice jen čistý vývar z držek, dochucený nevíme čím, a v tom plavalo docela dost kousků “masa”. Nebylo to špatné a jedla to i Katka, která českou držkovku nejí. Porce nebyly nijak veliké a ceny byly velmi mírné: rýže s masem 30 TWD, polévka 40 TWD.

‍

‍Možná, že to z předchozích e-mailů vypadalo, že tu jídlem trpíme, ale je to přesně naopak, jídla si velice užíváme a rádi zkoušíme něco nového.

‍

‍Kousek vedle jsme si opět dali “zapečené lívanečky” s fazolemi a krémem a se sladkou bramborou. A ještě o kousek dál vafli zvláštního kuličkového tvaru s mořskou řasou a sezamem. Bylo to slano-sladké a výborné. Jak ten tvar vafle vypodobnit? Představte si pingpongovou pálku v ní spoustu menších pingpongáčů vyčnívajcích na obě strany. :-)

‍

‍Prošli jsme se ještě kousek po městě a zamířili zpět do hotelu vyzvednout kufry. Přesouváme se na téměř sever ostrova do hlavního města Taipei. Protože je to kus cesty, jedeme rychlovlakem HSR. Tentokrát jízda vlakem proběhla hladce, jeli jsme skoro 300 km/h, což je limit místní tratě.

‍

‍Do našeho hotelu je to z nádraží jen 3 stanice metra a asi 500 m pěšky. Celou dobu máme na počasí štěstí, neboť předpověď na každý den vyhrožovala odpoledním deštěm, ale pršelo vždy jen, když jsme byli ve vlaku.

‍

‍Po ubytování v hotelu hledáme v okolí něco k jídlu. Google nám doporučil nedalekou “prodejnu nudlí”. Všichni jsme si tam vybrali podle svého gusta (nudle, knedlíčkové polévky) a byli jsme spokojení.