‍Ráno jsme se rozloučili skvělou snídaní s Hotelem Howard, zanechali kufry v recepci a vyrazili na výlet. Abych nezapomněl, nejdřív jsme ještě zaběhli přes ulici do obyčejného papírnictví. Mají tu pro nás, co rádi kreslí/malují, spoustu neuvěřitelných věcí. Např. pastelky, co se nemusí ořezávat, plnicí štětce a spoustu dalších maličkostí... Neodešli jsme s prázdnou.

‍

‍Na seznamu míst, kam se chceme ve zbylých volných dnech v Taipei podívat, byly čajové plantáže hned za městem. Dojede se na konečnou stanici hnědé linky metra Taipei ZOO a tam začíná 4 km dlouhá lanovka vedoucí do výšky asi 330 metrů nad mořem. Tam začínají políčka s čajovými keříky a v okolí je spousta obchůdků s čajem a výrobky z něj (zmrzliny, čajová želé, čajové sušenky atd...). Měli jsme trochu představu, jak vypadají čajové plantáže a továrny na výrobu čaje na Srí Lance, ale tohle bylo mnohem menší a ty krámky byly hodně komerční a žádná továrna tam poblíž nebyla. Prošli jsme se pár kilometrů mezi políčky a bylo to docela příjemné i když bylo 36°C. Snědli jsme nějaké drobnosti, co jsme si přinesli na svačinu a na jedné z “farem” ochutnali a koupili čaje. Čekali jsme, že budeme moc ochutnat od všech nabízených čajů, ale na to tu nebyli zařízení. Nakonec jsme vybírali spíš podle vůně sušených čajů ve vzorkových krabičkách.

‍

‍Čas rychle poskočil, najednou bylo 5 odpoledne, začalo se stmívat a nás ještě čekala návštěva chrámu, který byl na prostřední stanici lanovky. Chrám z dálky nevypadal nijak zvláštně, i díky tomu, že byl částečně pod lešením, ale uvnitř oči jen přecházely. Svítilo tam spousta rudých lampiónů, třpytilo se zlato a klasicky voněly tyčinky. A navíc, chrám byl v překrásné zahradě plné bonsají a upravené tak krásně, že jsme tam chtěli až zůstat. Obecně nám Tchaj-wan hodně připomíná Japonsko, i stylem ulic, reklam, jídly, kulturou, ale chybí nám tu zahrady v tom japonském stylu a tahle se tomu japonskému hodně blížila.

‍

‍Zahrada nabízela i pěkný výhled na Taipei. V té stejné zahradě byl ještě jeden podobný chrám, který stál také za vidění a rozhled na rozsvěcující se Taipei po západu sluníčka byl uchvacující. Jsme skoro na Obratníku (25 stupňů severní šířky), tak tu zhasínají rychle, do 20 minut po západu sluníčka je tma jak v pytli (zatímco u nás to trvá tak 45 minut, než se úplně setmí).

‍

‍Najednou byla tma, a tak jsme opět sedli na lanovku a sjeli zpět na začátek do stanice ZOO. Jízda lanovkou potmě byla premiérou pro nás všechny ale nevyvolávala v nás žádné zvláštní pocity, kromě toho, že byla tma. Místní ZOO by mohla být zajímavá, mít více času. Co jsme za dne viděli z lanovky, tak je ZOO dost rozsáhlá a jednotlivé pavilony vypadaly od sebe dost daleko. Třeba tam mezi nimi něco jezdí. Jaká všechna zvířata tam mají, nevíme, ale rozhodně jsou největším lákadlem  pandy. Ty si necháme na někdy příště.

‍

‍Po čtení v průvodci jsme chtěli ochutnat místní nejlepší dim-sum knedlíčky v restauraci Din Tai Fung. Restaurace (jedna asi ze šesti) je poblíž hotelu, kde jsme nechali kufry, a tak tam jedeme. Jenže čekací doba na stůl byla právě 90 minut, to tedy pro dnešek zase vzdáváme. Za dvěma rohy nacházíme restauraci, nebo spíš jídelnu, kde mají obrázkové menu. Jídlo vypadá celkem dobře a ceny jsou příznivé. Obsluha dokonce komunikuje v angličtině a pomáhá nám vyplnit formulář s objednávkou, takže dostáváme přesně to, co jsme chtěli. Vaří tam nudle ramen na několik způsobů a ty dva, co jsme si objednali, byly fantastické. Kotlíky, ve kterých to přinesli, jsme vraceli prázdné. Petr měl vepřový vývar s kari omáčkou a kořeněné pečené plátky vepřového masa. Katka si dala také vepřový vývar, ale s opečeným kuřecím masem a něčím bílým ve vývaru (buď normální mléko nebo sójové, původ jsme neodhalili). Bára si dala opečené kuřecí maso a vařenou zeleninu. A pochutnali jsme si všichni. 

‍

‍Po deváté večer konečně vyzvedáváme kufry a stěhujeme se. Jedeme 3 stanice metrem k poslednímu hotelu. Je to hotel nižší kategorie, než jsme byli doteď, ale nic lepšího za přijatelnou cenu už volné nebylo. Zvenku vypadá budova, kde jsou na různých patrech různé hotely, dost omšele, ale na našem hotelovém patře to ještě ujde. Nezáří to novotou, ale je to udržované a čisté. Čistotu tu musíme obecně pochválit, Tchaj-wanci jsou všude čistotní a udržují pořádek. To se v Asii jen tak nevidí, kromě Japonska. Např. WC ve stanicích metra bychom jim mohli závidět. Jsou zdarma (v placeném prostoru), čistá a voňavá. Veřejných WC je tu obecně hodně, u každé turistické atrakce, chrámu atd., jsou zdarma, čisté a udržované.

‍

‍Zítra se budeme ještě potulovat po Taipei a ve 23:35 místního času nám letí letadlo do Dubaje. Pokusíme se ozvat s dalšími zážitky večer z letiště a druhý den pak z Dubaje, kde máme 12 hodin na přestup. I tam se pojedeme se podívat do města, snad se neupečeme, dnes tam bylo 42 °C.