Japonsko 2025
7.3.2025
Odlétáme ve čtvrtek dopoledne z Prahy do Frankfurtu. Tam máme asi 3 hodiny na přestup. Frankfurt je obrovské letiště a tak nám 3 hodiny dávají dostatek času se na letišti přesunout. Naštěstí přistáváme na stejném terminálu, jako odlétáme, takže nemusíme nikam daleko přejíždět.
Cesta oběma letadly proběhla hladce. Lufthansa nám naservírovala překvapivě dobré jídlo. Economy sedačky byly značně stísněné, nejhorší nebyla délka sedadla, ale jeho šířka. Petrovo rameno přesahovalo do uličky a tak to každou chvíli schytal od kolemjdoucích.
V Tokiu nás vítá slunečno a asi 9 st. Dlouhá fronta na pasové kontrole celkem rychle ubíhala a oba kufry pak přijely zanedlouho. Do Japonska se nesmí vozit maso, ovoce a zelenina. Katka proto chtěla před opuštěním letiště dojíst poslední jablko, co jsme měli s sebou, ale byla hned napomenuta ostrahou a nakousnuté jablko musela okamžitě odevzdat do sáčku a úřednice ho opatrně nesla vyhodit.
Jedeme rovnou do hotelu, i když je teprve po poledni. Máme zamluvené dřívější ubytování, tak doufáme, že dostaneme pokoj dřív než ve 3 hodiny. Z letiště Haneda jedeme nejprve jednokolejkou (monorail), pak pár stanic metrem na hlavní Tokijské nádraží a odtud to máme do hotelu asi 800 m, jen se vymotat tím správným směrem. Bohužel nás čeká překonání velké ulice nadchodem. S kufry to není po schodech nic moc.
Pokoj už na nás čeká. Je to spíš pokojíček, ani nemáme pořádně kam dát kufry.
Po krátkém odpočinku a sprše se vydáváme do velkoměsta. Jsme přímo v centru, a tak se jdeme podívat k císařskému paláci. Do zahrad se nedostaneme, je to možné jen s průvodcem a na to je dnes už pozdě. Pohledy na vodní příkopy a borovice vypadají i z vnějšku hezky.
Dnes je úplně modrá obloha, a tak jdeme zkusit výhled na Fuji.
Jednou z možností, a to zdarma, je vyhlídka na Tokijské radnici (Tokyo Metropolitan Government Building) v Šindžuku ve 45 patře. Stejný nápad, jako my, mělo evidentně více lidí. Čekáme asi 20 minut, než se dostaneme do výtahu. Výhledy jsou tu moc pěkné, ale z Fuji vykukuje jen špička, Fuji si vždycky nějaké mraky nachytá.
Jsme tu až do soumraku.
Máme už obrovský hlad, a tak jedeme jednu stanicí metrem na nádraží Šindžuku a hledáme sushi restauraci. Povedlo se to až ve druhém obchoďáku. Rybky byly jako dortíky, mňam.
I když u nás, v Praze, dělají dobré sushi, na tohle to nemá.
Petr potřebuje koupit ke svému foťáku sluneční clonu na objektiv. To je tedy mise pro dnešní večer. Hned přes ulici je Yodobaši camera, tam to určitě budou mít. Výběr veškeré fototechniky tam měli obrovský, ale tuhle clonu ne. O kus dál je BIC camera, také obrovský obchoďák s elektronikou. Ani tam jsme neuspěli, vyprodáno. Petr má alespoň nový světlezelený kablík k telefonu. Odkázali nás ještě na dalšího Yodobašiho na Akihabaře, ale tam už nemáme sílu, ani čas teď jet. Japonsko, země technice zaslíbená, místo kde se Canon vyrábí, a nemají tu clonu na objektiv!
Je už 22 hodin a úplně ušoupaní s 22 tisíci kroků za dnešek padáme do postelí. Zítra se můžete těšit na cestu do Nikkó, odjezd nebyl úplně snadný, ale o tom až zítra.