Den 15 - Zpátky do Tokia

21.3.2025

Konec naší cesty se nezadržitelně blíží. Katka má dnes poslední pracovní den, tedy spíš delší dopoledne. Pak musíme vyrazit na šinkanzen směr Ósaka a Tokio.

Od rána svítí sluníčko a během dne to bude i na krátký rukáv. My se musíme nasnídat a rychle sbalit, aby Katka byla na jednání od 9 hodin včas. Bereme si taxi a se všemi věcmi se přesouváme do místa jednání. Budova Moyai-Kan je u řeky Minamata, necelé 2 km od moře. Petr se na lehko, jen s foťákem, vypraví k moři. Cestou ale vůbec nic zajímavého není. V místě, kde se řeka vlévá do moře, je odpočinkový parčík, odkud je vidět kousek pobřeží. Fotku přikládáme, ale není to nic zvláštního.

Cestou zpět Petr přešel řeku přes nejbližší most a po chvilce narazil na malý chrámek. Bylo to příjemné překvapení. Vůbec nikdo tu nebyl, a tak tu byl klid udělat pár fotek. Japonské šintoistické chrámy nejsou uvnitř obrazově zajímavé. Výzdoba je velmi prostá, nebo spíš žádná. Z venku je to ale jiné. Je tu krásně upravená zahrádka, řada luceren a také “tunel” z červených bran tori.

O pár set metrů dál, proti proudu řeky, je železniční most po kterém jezdí lokálka na Shin-Minamata. Petr má ještě dost času se tam podívat a má štěstí, hned dva vlaky jedou. O týden později by tu fotka byla ještě zajímavější, protože to už rozkvetou sakury, které trať z jedné strany lemují. To třeba uvidíme někdy příště.

Oběd je dnes vyřešen tak, že jsme si spolu s dalšími účastníky jednání objednali krabičku s jídlem. Je možno si vybrat asi z 10 jídel a cena se pohybuje kolem 600 jenů (cca 95 Kč). Jídlo bylo moc dobré, pochutnali jsme si. Pak už zbývalo jen se rozloučit s kolegy a opět jedeme taxíkem na šinkanzenové nádraží. Proč taxíkem? Moc jiných možností tu není - zahlédli jsme lokální autobusy, ale z místa jednání nenavazují a hlavně na nádraží jedou jednou za hodinu, jestli vůbec. Jsou to také malé busy a s kufry bychom se do nich nedostali.

V samoobsluze u nádraží ještě dokupujeme jídlo na večeři, protože příštích téměř 7 hodin strávíme ve vlaku. Na cestě dlouhé přes 1200 km nás čeká jen jeden rychlý přestup v Ósace, a tak si musíme jídlo koupit ještě před cestou. Cesta vlakem proběhla dle plánu, jen bylo dost plno, lidi se vraceli v pátek domů.

Před 22. hodinou dojíždíme na vlakové nádraží Ueno. Než se nám podaří z nádraží vymotat, trvá asi 20 minut, povedlo se nám však koupit něco malého na snídani, v hotelu ji tenkrát nemáme.

Na zítra se mohou těšit zejména milovníci vlaků. Ostatní mohou doufat, že v Tokiu už rozkvetly sakury, aby byly i jiné foty.