Japonsko 2025
20.3.2025
Dnešní zápis do deníku bude o Kumamoto, přesněji o městu Kumamoto. Kumamoto se totiž jmenuje i celá oblast - prefektura. Příznivci kolejové dopravy se mohou těšit na fotky různých kumamotských tramvají.
Dnes je čtvrtek, ale v Japonsku je státní svátek a možná i z toho důvodu jede ráno víc šinkanzenů, Petr je tedy na cílovém nádraží už chvíli po 9. hodině. První cíl dnešního výletu je hrad z 15. století. Jako mnoho japonských hradů, i tento kdysi v minulosti vyhořel. Není se čemu divit, základ jsou sice kameny, ale nahoře už je jen dřevo a papír. Japonci tento hrad opravili v roce 1960, dochovalo se dokonce i několik původních dřevěných částí. V roce 2016 však hrad značně poničila 2 zemětřesení síly 6,2 a 7,3. Od té doby je hrad v rekonstrukci, která je naplánovaná až do roku 2052. Hlavní budova se dvěma věžemi je už opravená a veřejnosti přístupná.
Petr chtěl hlavně nějaké fotografie zvenku, a proto celý hrad obešel, ale žádný pohled nebyl ten pravý. Je potřeba zaplatit vstupné 800 jenů a pak teprve se otevřou ty správné pohledy.
Uvnitř hradu je výstava o historii hradu a dá se vystoupat až do nejvyššího 6. patra. Odtud je pěkný výhled na celé město. Japonská města sama o sobě žádnou krásou neoplývají, jsou to většinou strohé šedivé budovy. Zachraňují to jedině zahrady, pokud tam jsou.
Po návštěvě hradu jde Petr dolů do centra na něco k jídlu. Chce znovu najít oblíbenou suši restauraci, kde s Katkou byli před 12 lety a chodili tam spolu na suši obědy. V mobilu má fotku z té doby a ve fotce je uložená poloha, kde byla pořízena. Najít správnou ulici nebyl problém, ale jsou tu 2 suši restaurace přímo proti sobě. Jedna otvírá až v 17 hodin, a ta druhá má otevřeno. Je tedy rozhodnuto, jde na jídlo do otevřené restaurace. Jakmile Petr vstoupí, je mu jasno, že je to ta správná restaurace. Na oslavu si vybere pár kousků nigiri, včetně mořského ježka.
S Katkou mají sraz odpoledne v zahradách Suizenji Koen, tahle zahrada se nám moc líbila a rádi se sem vracíme. Petr se cestou z centra města choval po japonsku, usnul v tramvaji a zaspal. Trochu přejel, ale jen jednu stanici. Když otevřel oči a původně našlapaná tramvaj byla poloprázdná, bylo mu jasno, že všichni turisti už vystoupili a on se zapomněl a měl vystoupit také. Tak tu přejetou stanici došel pěšky.
Zahrada za léta od poslední návštěvy svou krásu neztratila. Jen jsme tu stále trochu brzy a stromy ještě nerozkvetly a tráva se zatím nezazelenala.
Ze zahrady se na nádraží v Kumamoto dá jet i lokálním JR vlakem. Mapy nám ukazují, že vlak jede za chvíli, a tak přidáme do kroku. Na stanici jsme včas a za chvíli je tu vlak. Je to známý vláček Aso Boy, který jezdí z Kumamoto do Aso, pod sopku Aso. Tímhle vlakem jsme nejeli, a tak máme radost. Předčasně. Hned po nástupu nás ven vyprovází paní průvodčí, protože Katka jede na elektronickou jízdenku - IC kartu v mobilu a ta tu neplatí. Musíme počkat na jiný vlak. Na šinkanzenovém nádraží v Kumamotu si ještě kupujeme jízdenku a místenky na zítra - dlouhou cestu z Minamaty do Tokia.
V 18:39 vystupujeme ze šinkanzenu v Minamatě. 18:41 nám jede vláček do centra, a tak dost spěcháme. Vidíme, že lokálka už stojí ve stanici a ještě trochu zrychlujeme a máváme. Ale když nám chybí asi 50 metrů, vlak houkne a odjíždí. Taxík u nádraží žádný nestojí, a tak hledáme kdy jede nějaký autobus. Až zítra, v 18:11 byl poslední. Naštěstí se u taxíků objeví mladá Japonka, která si taxík bude volat, a tak nám také jeden zavolá. Uff, nebudeme muset jít do hotelu pěšky, přeci jen už máme za dnešek dost kilometrů v nohou a další 3 km by nebyly jen tak.
Taxikáři tu jezdí velmi poctivě. Taxametr spouští, až když opouštíme prostor nádraží, po čekání na semaforu. Zrovna tak, když někam dojíždíme, vypne ho ještě před tím, než zaparkuje, nebo se u hotelu otočí. Po zapnutí taxametru hned naskočí částka 700 jenů, jenže částka se hned nezačne zvyšovat jako u nás, ale až po té, co těch 700 jenů projedeme, pak naskakuje po 100 jenech.
Ještě musíme zmínit večeři. Zase jsme byli v naší oblíbené restauraci a dali si velké menu se sašimi - syrovými rybami. Menu pro dvě osoby, jedno pivo, jedno saké a čaj tu stojí asi 6500 jenů. Což odpovídá našim 1000 Kč. Večeře pro dva i s pivem, které tu stojí rozhodně víc než v Čechách, je za cenu, za kterou se v Praze nenajíme a tak čerstvé ryby rozhodně nedostaneme. Byli jsme tam asi takoví exoti a celkem 3x, že když jsme odcházeli, přišel pan šéfkuchař v zástěře a gumovkách a chtěl se s námi vyfotit. Máme všichni fotku na památku.
Zítra nás čeká dlouhý přejezd až do Tokia, ale nebojte, nebudou jen fotky vlaků, v Minamatě přeci jen něco zaznamenání hodného bylo.