Japonsko 2025
9.3.2025
Dnes nás čeká výlet do hor a také nějaké chrámy.
Budíček je v 7 hodin a následuje rychlá snídaně. Bylo to trochu překvapení. Japonské dobré snídaně, které známe, nabízí velký výběr různých jídel, sladkostí a nápojů. Tady to bylo bohužel jinak. Každý dostal jeden tácek s houstičkou, plátkem toustového chleba, margarín, průmyslový džemík ve vaničce a mističku salátu s plátkem šunky. Na výběr k pití byl zelený čaj nebo kafe, zeleninový džus, mléko a voda. Byli jsme tedy rychle hotoví.
Přes noc nasněžilo pár milimetrů sněhu, ale od východu slunce je jasno a pomalu se otepluje nad nulu. Sníh z chodníků tedy zmizel, ještě než jsme vyšli ven. Krásné, slunečné počasí a zimní nálada nám vydrží celý den.
V klidu chytáme autobus, který jede do hor k jezeru Chuzen-ji (čůzendži). Stoupáme z Nikkó ve výšce 550 mnm po 30 km dlouhé silnici do 1270 mnm. Během 30 minut vyjedeme pomocí nesčetných serpentýn až do cílové zastávky Chuzen-ji onsen. Výhledy cestou moc pěkné.
První cíl našeho výletu u jezera je vodopád Kegon ležící jen pár set metrů od stanice autobusu. Je to nejvyšší japonský vodopád a rozhodně stojí za vidění i v zimě. Všude jsou tu veliké hromady odhrnutého sněhu, ale chodníky jsou celkem čisté, tak nám to klouže jen občas (zejména Petrovi). Vodopád je ohromující jak při pohledu shora, tak i od jeho paty. Dolů k patě je to přes 100 metrů a dá se tam sjet výtahem, doporučujeme. Jsou tu připraveni na davy turistů, které sem v sezóně proudí, my však byli u vodopádu téměř sami. Bylo to i tím, že jsme tu brzy a denní turisté z Tokia ještě nedorazili.
Pokračujeme k jezeru Chuzen-ji, které je nejvýše položeným jezerem v Japonsku. Přes jezero je nádherný výhled na vrcholky hor v okolí. Asi 1 km odsud je na břehu jezera chrám stejného jména. Od jezera se chodí na pěší tůry do národního parku a okolní přírody, ale vzhledem k množství sněhu a naší nevýbavě to nepřipadá v úvahu. Jdeme tedy jen po silnici k chrámu, který je zasvěcený bohyni milosrdenství Senju Kannon. Od chrámu je úžasný pohled na jezero. Víc tu už není co dělat, vracíme se tedy zpět na autobus dolů do Nikkó.
Cestou vystupujeme dřív, u chrámů, kde jsme byli včera. Ještě nám tu nějaké zbyly k prohlídce a hlavně jak svítí sluníčko tak jsou fotky hned lepší.
Jdeme do chrámu Futarasan zasvěceného párům a šťastnému manželství obdivovat obrovský cedr, který v jeho areálu roste. Pro šintoistické věřící tu je několik “atrakcí” jako na naší Matějské pouti. Když úkol splníte, něco pozitivního se stane, protože zúčastnění měli vždy velkou radost. Dalo se tam házet kroužky na připravené kolíky. Další stanoviště pak mělo 3 gumové míčky velikosti golfového míčku a úkolem bylo se trefit do kulatého otvoru v nedaleké bráně Tori. Otvor byl jen o málo větší, než míček, takže to nebylo jednoduché. Na dalším místě byl kolotoč a jeho zatočením jste si cosi vylosovali. Na poslední zastávce, kterou jsme viděli, se házelo dřevěným srdíčkem, na které něco napíšete, asi jméno, do asi 2,5m vzdáleného “kyblíku”.
Když jsme vyšli z chrámu, parkovalo tam nově vypadající auto. Kolem chodil kněz v tradičním obleku a botách getta, v ruce držel obrovskou “péřovou prachovku” a z auta odháněl zlé duchy.
Jsou tu ještě další chrámy, ale nás zajímá už jen zahrada u jednoho z nich. Uvnitř je neuvěřitelný klid, v jezírku plavou Koi kapři a přesto, že je spousta stromů bez listů nebo květů, vypadá to tu moc hezky. I když je docela chladno, sedíme chvíli na sluníčku na lavičce a nasáváme poklidnou atmosféru. Součástí vstupenky je i vstup do přilehlého muzea/pokladnice. Obdivujeme portréty 15 šógunů rodiny Tokugawa, kteří jsou téměř jeden jako druhý. Všichni sedí v jedné pozici, ve stejném nebo hodně podobném oblečení, jen obličej mají jiný a ještě pár detailů je odlišných.
Vracíme se pěšky zpět do hotelu. Dnes jdeme dřív, tak máme šanci cestou ochutnat nějaké dobroty (opičkové waffle) a dát si čaj.
V hotelu okamžitě odpadáme, ale máme nastavený budík na 19 hod, abychom stihli večeři v sushi restauraci, která má otevřeno do 21 hod. Je to asi jedna z nejdelších otevíracích dob v Nikkó, tady se noční život moc nepěstuje. Sushi bylo snad ještě lepší, než posledně, popsat se to nedá.
A co zítra? Čeká nás cesta šinkanzeny a jinými vlaky napříč Japonskem až do Fukuoky. Doufáme, že se nám podaří vyfotit Fuji z netradičního pohledu. Držte nám palce, bude to napínavé.