Den 8 - Sopka Aso

14.3.2025

Zdravíme vás z města Kumamoto, kde jsme už byli před víc než 11 lety. Když budete chtít, můžete se podívat na náš deník E-maily z Japonska, kterým jsme zahájili tuto tradici zpráv rodině a přátelům z našich cest. Všechny takto posílané cestopisy jsou zaznamenány na https://www.k-gallery.cz. Moc děkujeme za všechny ohlasy, každý váš e-mail nás potěší.

Dnes váháme, kam se vypravíme, má být spíš zataženo. Nakonec padne rozhodnutí, že si půjčíme auto a pojedeme na horu Aso. Podle mapy je totiž autopůjčovna hned za hotelem. Když dojdeme na malé parkoviště, kde skutečně stojí auta k zapůjčení, žádná obsluha tam není. Při pohledu na auta nám dochází, že to jsou sdílená auta, která si můžete půjčit na krátké jízdy a proto se účtují po 1/4 hodině. Jenomže je potřeba se nejdřív zaregistrovat, dostat kartu a to tak narychlo nejde. Auto tedy vzdáváme a aktivujeme plán B. Jedeme tramvají na nádraží.

K hoře Aso se totiž dá dostat i vlakem a pak autobusy. Vlak jede za 1/2 hodiny a máme ho zdarma - v ceně našich JR pasů. Koupíme si něco malého k jídlu a za chvíli už sedíme v červeném vlaku. Dnes bez rezervace, rezervace ani nebyla možná (zkoušeli jsme to v pokladně). Městečko Aso není moc daleko, ale vlak přesto jede přes hodinu. Je to lokálka, která se musí v jednom místě vyšplhat do celkem prudkého kopce.

Vlak zastavil ve stanici pod kopcem, strojvůdce si vzal kliku, přešel na druhý konec vlaku a my vycouvali kousek kopce nahoru. Tam jsme zase zastavili, strojvůdce opět přešel s klikou na druhou stranu vlaku a my pokračovali dál do kopce zas po směru jízdy. Když jsme se dostali do otevřené krajiny, bylo nám jasné, proč se to dělo. Velké stoupání totiž bylo po úpatí sopky a my se teď ocitli uprostřed obrovské kaldery. Všude kolem dokola čněly hrany starého kráteru. Uvnitř něho leží i městečko Aso. Tahle obrovská sopka má průměr asi 25 km a je prý už dávno vyhaslá. Bydlí tu lidé a mají tu políčka. Jenže uprostřed kráterové planiny ční další, mnohem vyšší kužely. Tam je náš dnešní cíl. Na nádraží v Aso přestupujeme na autobus, který jede skoro 40 minut do kopce až do nadmořské výšky 1150 metrů nad mořem. V ceně už ho nemáme a platíme za zpáteční jízdenku 2000 jenů za každého.

Aso je největší aktivní sopka v Japonsku a patří i mezi největší na světě. Sopka vybuchla naposledy v roce 2021.

Stále ještě nejsme v úplném cíli. Síra, tedy sirovodík, už je tu docela cítit. My se ale chceme podívat až úplně nahoru na okraj kráteru aktivní sopky Mount Aso. Je to ještě dalších 150 metrů převýšení. Jezdí tu ještě jeden bus, který jede až úplně nahoru. Jedna cesta je 700 jenů za osobu. Do celkem prudkého konce se nám nechce, a tak s radostí používáme toto přibližovalo. Jsme už v nebezpečné zóně, a tak jsou nad sedadly autobusu připraveny žluté přilby - to kdyby náhodou místo čmoudíku začal ze sopky padat popel nebo kameny…

Tady nahoře už to pekelně smrdí. Až k okraji kráteru se nedostaneme, vstup je tam dnes zakázán, kvůli vysoké koncentraci nebezpečných plynů a protože vítr fouká směrem k nám. Dá se ještě kousek vystoupat na vyhlídku na kráter, která není na hraně, ale trochu stranou, snad odtud něco zahlédneme. Vyšplháme se do 3/4 cesty k vyhlídce a najednou se rozezní siréna a hlášení v japonštině, čínštině a angličtině. Máme se co nejdřív vrátit dolů, koncentrace jedovatých plynů se zvýšila nad únosnou míru i zde.

Místo cesty přibližovacím busem se dolů vracíme pěšky a fotíme okolní krajinu. Nad hlavou nám poletuje vrtulník, který dělá vyhlídkové lety nad kráter. Nevzdáváme to a jdeme k nedalekému heliportu, chtěli bychom letět. Na budce ale svítí červený nápis "SOLD OUT" - vyprodáno. Ještě se ptáme pána v pokladně, ale ten jen ukáže na červený nápis. Dnes máme tedy definitivně smůlu a do kráteru neuvidíme. Něco holt musí zůstat na příště.

Počkáme na autobus a ten nás doveze dolů k nádraží. V místní samoobsluze rychle nakoupíme zlevněné bento a nějaké skladkosti. Vlak už přijíždí. Tentokrát je to courák, který sice jede směr Kumamoto, ale konečnou má několik kilometrů před ním. Musíme přestoupit na vlak typu metro. Metro, kterým jezdí do Kumamota všichni pracující a studující v okolí. A je zrovna špička, takže poslední úsek cesty stojíme, resp. visíme na tyči.

Dnes restauraci na večeři vynecháváme a dokupujeme si ještě dvě menší krabičky s jídlem. Do hotelu se dopravíme tramvají, už nás pěkně bolí nohy.

Na zítra je v předpovědi počasí déšť. Kam zamíříme se rozhodneme až po snídani, ale láká nás 7 samurajů.