Japonsko 2025
23.3.2025
Je tu závěrečný díl našeho deníku.
Letadlo nám letí ve 12:10 japonského času. Vstáváme už před 7 hodinou, protože cesta na letiště nějaký čas zabere. Máme zarezervovanou místenku na vlak NEX (Narita Expres), který jede z hlavního tokijského nádraží. Vlastní přejezd z nádraží Ueno tam trvá zhruba 5 minut. Jenže obě nádraží jsou obrovská a jsou tam desítky kolejí. Někdy není jednoduché se na místě zorientovat a přestup z jedné do druhé části může být i stovky metrů. Chvíli hledáme, odkud NEX jede, a nakonec jsme na správném nástupišti včas. Vlak je dnes poloprázdný, ale místenku musí mít každý. Pak už nás čeká jen “letištní turistika” po terminálu č.1. Než nastoupíme do letadla, máme od rána nachozené už 4 km.
Typické večerky 7/11, Family Mart, anebo Lawson, které jsou po Japonsku všude, jsou i na letišti, a mají tu ceny jako všude jinde. Kupujeme si tedy klasickou rýžovou svačinu balenou v mořské řase, sendvič a velké profiterole. Obecně ceny na letišti tu jsou, pro nás překvapivě, stejné jako jinde, žádná letištní přirážka. Nakupujeme poslední suvenýry a laskominy.
Letadlo do Curychu je dost plné, ale máme štěstí. Na trojsedačku, kde sedíme si, už nikdo další nepřisedl. Let tedy bude trochu pohodlnější než cestou sem. Jídlo v letadle bylo překvapivě dobré i v naší ekonomické třídě. Swiss tedy chválíme a nejen za čokoládu.
Z Tokia letíme na sever, přes severní pól, kde je právě noc. Katka občas zvedne okenní clonu, ale pak si všimne zeleného světla za oknem. A tak budí Petra, protože to stojí za to. Polární záře, jakou jsme ještě neviděli. Přes okno letadla se to špatně fotí, ale podívejte se. Míříme už zase na jih, Cimrmani měli pravdu, funguje to. Venku svítá a pomalu se objevuje sluníčko, jsme právě nad zamrzlým Grónskem, krásné bílé kopce a zamrzlé zálivy. Přistáváme v Curychu a 14-ti hodinový let máme úspěšně za sebou.
Zbývá už jen počkat na letadlo letící do Prahy a doufat, že naše kufry přiletí s námi. I let do Prahy proběhl hladce a bylo tam také dost místa na nohy. Na krátkých evropských letech to nebývá pravidlem.
Všechna zavazadla doletěla s námi a my jsme konečně chvíli před půlnocí doma. Dnešní den, od ranního budíčku v 6:30 až domů, měl pro nás celkem 25,5 hodiny. Jsme docela použití, ale po Japonsku už se nám stýská…