Japonsko 2025
17.3.2025
Dnes si musíme opravdu přivstat. Snídaně jsou od 6:30 do 8:30. Podle velikosti (malinkosti) snídaňového prostoru si neděláme iluze o bohaté snídani. Naše podezření se potvrdilo. Ale není to zas až tak zlé jako v "závodce" v hotelu v Nikkó. Tady máme v nabídce polévku, teplou rýži a 2 teplá jídla. Z pečiva jsou tu jen malé houstičky, ovoce žádné. Čaj už na nás nevybyl, tak pijeme cosi sladkého z postmixu.
Je 8:35 a musíme vyrazit. Katka na jednání a Petr na šinkanzen v 9:16. Na šinkanzenové nádraží to jsou nejméně 3 kilometry. Petr doufá, že si cestou vezme taxi, nebo potká autobus, který ho tam doveze. Autobus žádný nejel a všechna taxi, co jela kolem, byla obsazena. Petr tedy svižně došel na šinkansenové nádraží pěšky a mezi tím ho minul jeho vlak (chybělo 8 minut). Další vlak směrem na sever, jede až 10:13, tedy skoro za hodinu. To se mu čekat nechtělo. V 9:45 ale jede šinkansen směrem na jih do Kagošima. Je tedy rozhodnuto, jede se na jih, i tam je na co koukat.
Do Kagošimy, na hlavní nádraží, je to asi 1/2 hodiny cesty. Z něj za chvíli jede další vlak/metro směrem k zahradě Sengan-en. Jsou to jen 2 stanice. Hned je vidět, že je to populární místo, pohybuje se tam spousta turistů, kteří však nepřijíždějí vlakem, ale zájezdními autobusy. Není se co divit, zahrada je v seznamu UNESCO. Je velká, má skoro 5 hektarů, takže se tu to množství lidí ztratí. Sopka Sakurajima je odtud skoro na dosah ruky, jen přes úzký záliv. Krása střídá nádheru a stromy pomalu začínají kvést a do toho občas z mraků vykoukne sluníčko. Je tu co fotit.
Další populární atrakcí v Kagošimě je místní akvárium. Je to jen jednu stanici vlakem zpět do centra Kagošimy. Akvárium není nijak velké a vstupné nestojí majlant, 1500 jenů. Vstupné do zahrady bylo 1600 jenů. Odpoledne byla na programu dvě krmení - elektrického úhoře, který kořist zabíjí elektrickým proudem, a také krmení tuleňů. Ještě tu bývá delfíní představení, ale to je zrušeno z důvodu narození malého delfína. Delfínek byl k vidění spolu s delfínicí, jak se prohání v bazénu.
Zbývá už jen koupit v pekárně sladké sopky (něco jako naše vánočkové těsto se straciatella muffinem, plněné vanilkovo-citrónovým krémem a na vršku troška šlehačky), posledně nám sopka moc chutnala. Hned poté jede šinkanzen zpět do Minamaty.
Na tento šinkanzen kupodivu navazuje lokální vlak, co jede do centra Minamaty. Jak se tady ale platí jízdné? Vlak nepatří společnosti JR, a tak tu neplatí náš JR pas. Na nádraží žádná pokladna není, ale u strojvedoucího je pokladna, jako bývá v autobusech. Petr ho tedy oslovuje, že chce jet do Minamaty. Strojvedoucí něco odpovídá japonsky a ukazuje dozadu. Nakonec to vzdává a jde Petrovi vyzvednout papírek s číslem zastávky. Strojek s těmito čísly totiž vepředu u strojvůdce nefunguje a další je až na konci vagónu. Papírek se pak ukáže v cílové stanici u východu z nádraží a zaplatí se odpovídající částka. Tentokrát to bylo 290 jenů, což je asi 45 Kč. Obdobný systém funguje v autobusech, při vstupu si vezmete papírek s číslem, je tam vždy číslo podle aktuální zastávky, a při výstupu podle něj zaplatíte řidiči příslušnou částku jízdného, která je vidět na obrazovce v autobuse.
V našem hotelu jsme dostali doporučení na restaurace v okolí, kam máme jít na večeři. Dnes volíme doporučovanou restauraci se sašimi - čerstvé ryby. Zvenku, ale i uvnitř, je restaurace lehce zanedbaná, ale jídlo bylo opravdu skvělé. Vše, co nám přinesli. Ryby se většinou objednávají po jednotlivých kouscích a každý si vybírá, jakou rybu chce. Tady je však v nabídce pouze několik variant menu "sašimi s přílohami". Chvíli bojujeme s překladačem z japonštiny, jídelní lístek jinak než japonsky není. Moc moudří z toho nejsme, a tak nakonec ukazujeme do jídelníčku na jednu položku, co zahrnuje sašimi+ 7-8 něčeho. Na zahřátí, před studenými rybami, bychom si rádi dali horkou polévku. Objednáváme si k menu tedy ještě polévku miso. Jenže polévka se tu většinou servíruje spolu s celým menu najednou, a pije se až na závěr. Tady ale menu dostáváme postupně. Polévku nám tedy přinesli až jako úplně poslední. Jako první dostáváme 3 předkrmy. Pak nám přinesou sašimi - mísu s ledem a na něm je asi 7 druhů plátků syrových ryb a chapadla chobotnice. Nic dalšího k tomu není. Nevěděli jsme, že to ještě není vše, a proto se snažíme objednat si další položky z menu, to co jsme již dostali, bylo skvělé, ale úplně nás to nezasytilo. Servírka nejdřív přijímá naší objednávku, pak se ale zastaví u sousedního stolu, kde jsou japonští kolegové z Katčiny konference. Ti nám pak anglicky vysvětlí, že to další objednané jídlo by bylo už moc, že naše menu ještě neskončilo a budou následovat další chody. A skutečně nám postupně přišlo ještě několik dalších mističek, tentokrát s horkým obsahem (tempura, zapečené sýrové brambory a jakoby gulášová polévka) a po nich ta miso polévka. Všechna jídla nám moc chutnala, jen na první pohled by našinec čekal jinou chuť, než jsme zvyklí. Pouze rajský salát s cibulí, co byl na závěr, chutnal úplně stejně jako v Čechách, tedy až na sušené rybí vločky na ozdobu. Jako bonus jsme ještě navíc dostali mističku vanilkové zmrzliny. Bylo toho opravdu hodně a to, co jsme si chtěli ještě doobjednat, bychom skutečně už nesnědli.
Tak schválně, podaří se zítra Petrovi konečně chytit šinkanzen správným směrem na sever?