Speciální bonusový díl věnovaný tématům, které se do deníku nevešly.
Šinkanzeny
Legendární a moderní japonské rychlovlaky, podle kterých by si lidé mohli řídit hodinky. I když to by ve velkých městech asi moc nešlo, protože tam takový rychlovlak jede každých pár minut (v Tokiu někdy i každou minutu). Na výstup a nástup ve stanici není moc času (1-2 minuty maximálně), proto jsou všichni způsobně připraveni ve frontách u dveří. Na nástupištích jsou vzorně vyznačená místa, kde vlaky (nejen šinkanzeny) zastaví a kde mají nastupující do určitého vagonu čekat. Vlak vždy zastaví na centimetr přesně, ze dveří se vyvalí zástup těch, co jsou v cíli své cesty a hned po nich všichni venku seřazení bleskově nastoupí a jede se dál. Japonci příliš necestují s velkými kufry, a tak jsou výstupy a nástupy svižné. Každý jde hned ke svému rezervovanému místu. V každém vlaku je vždy několik vagonů, které nejsou místenkové. S JR pasem jsou ale místenky zdarma, tak se je nebojte rezervovat.
Šinkanzeny začaly jezdit už roku 1964, nyní jezdí 8 základních linek napříč celým Japonskem. Jezdí mnoho typů souprav s až 16 vagóny a maximální rychlosti dosahují 260 - 320 km/h.
A co je z vlaku vidět? Rychlovlak má speciální koleje a větší část cesty jede v tunelech nebo aspoň částečně za hlukovou stěnou, takže sice je za oknem pořád co obdivovat, ale není to nerušené. Japonec stejně většinou hned v pohodlné sedačce usne, anebo usne hned po té, co sní svou svačinu.
Sedačky se mohou otáčet, takže když jede skupina čtyř lidí, mohou si otočit opěradla tak, že sedí spolu. Jinak v šinkanzenu obvykle sedí všichni po směru jízdy. Vlaky stojí v konečných stanicích jen o pár minut déle než na běžných zastávkách. Těch pár minut musí stačit na kompletní úklid vlaku. Uklízeči všechna sedadla nastaví na "dopředu" a vlak může frčet zase jinam.
Návody
Japonci jsou přeborníci na psaní návodů ke všemu možnému. V hotelích byly návody i ve sprchách v koupelně, nebo i na záchodové míse či hned vedle ní, protože ovládání WC není jen tak.
Mapy
Japonci mají rádi mapy. Při naší minulé cestě nás překvapila mapa kabinek a pisoárů na jedněch veřejných WC, tentokrát ale vyhrála mapa snídaňové místnosti v hotelu, kde byly šipky, kudy se má procházet, aby byl průchod jídelnou plynulý. Naštěstí jsme v hotelu byli mimo sezonu, takže se fronty u snídaně netvořily, i když si se šipkami na mapě nikdo hlavu moc nelámal a každý chodil, jak chtěl. V jiném hotelu dokonce měli u jednoho vchodu do samoobslužné sekce značku zákaz vjezdu (vstupu) a u druhého byla šipka - jednosměrka, pořádek musí být!
Mapa chrámového komplexu:
Tokijské metro:
Detail zastávky metra:
Řazení vlaků metra v jednotlivých stanicích. Dopředu víte, kde budou schody, výtah, eskalátor, výstup ze stanice:
Mapa zahrady, ať víte kde co kvete:
Prodejní automaty
V Japonsku mají prodejní automaty na ledacos. Rozhodně nepřekvapí automaty na nápoje, které jsou v městech doslova na každém rohu. Co u těchto automatů překvapí příjemně je, že prodávají jak studené, tak i teplé nápoje a někdy i polévky v plechovce. Pak je spousta automatů na teplé jídlo, dortíky, sendviče nebo ovoce. Existují také mraky automatů na prodej různých hraček, sběratelských drobností i suvenýrů. A v neposlední řadě je automat součástí i restaurací. Mnoho z nich má před vchodem automaty na objednávání jídla. Musíte si na obrazovce vybrat, zaplatit a od automatu nakonec dostanete papírek, se kterým teprve vstoupíte do restaurace, a který předáte obsluze nebo kuchaři. Ten se tak může věnovat pouze přípravě jídla a nemusí řešit placení.
Kanály
Fascinuje nás provedení poklopů kanalizace na japonských ulicích. Kanály jsou krásně zdobené, většinou nějakým symbolem daného místa a nezřídka i barevné. V jednom průvodci se psalo, že v Japonsku je skoro dvacet tisíc různých druhů těchto poklopů a jsou sběratelé - fotografové, co se na ně specializují.
