Den 11

6.2.2024

Naše cestování Japonskem se přehouplo do poslední čtvrtiny a tady máte další várku povídání a fotek.

Snídaně v hotelu máme mezi 7-8 hodinou, tak nemusíme vstávat tak brzy. Pršelo celou noc a stále prší, po sněhu není ani památky. Nastupuje plán pro případ deště - muzea.

Metrem popojedeme k tokijské sumó aréně (Ryogoku Kokugikan). Je tam pidi muzeum sumó, kde jsou fotografie velmistrů a jejich oděvy. Těšili jsme se do obchůdku se suvenýry, který tu býval, ale je zavřený. Alespoň jsme potkali pár sumó zápasníků, kteří přicházeli na trénink. Žádné zápasy se v dohledné době nekonají, tak musíme na arénu koukat jen zvenku.







Stále prší, jedeme tedy do dalšího muzea - slavného malíře Katsushika Hokusaie. Bylo zajímavé vidět proces dřevo rytu a tisku, který Hokusai používal. Viděli jsme i pár slavných obrázků a spoustu kreseb. V obchůdku u východu neodoláme několika suvenýrům - hlavně Katka.

Když je v Tokiu ošklivo, vždy se dá najít nějaké muzeum, co vás bude zajímat.

Pršet však nepřestalo. Podle meteo-mapy se západním směrem již vyčasilo. Sedáme tedy na metro/vlak a jedeme do Jokohamy. Je tam pár muzeí, co by nás zajímala. Třeba muzeum instantních nudlí nebo muzeum hedvábí. Cestou ale zjišťujeme, že dnes má muzeum nudlí zavřeno. V hedvábí mají otevřeno do 17h. Nejdřív si ale musíme dát něco k jídlu, když nudle selhaly. V obchodním centru vybíráme restauraci zaměřenou na vepřové plátky, které dělají na různé způsoby.



Pochutnali jsme si, ale už je 16 hodin. Máme co dělat, abychom stihli muzeum hedvábí. K pokladně přicházíme v 16:32, ale poslední vstup je v 16:30. Paní pokladní ukazuje zkřížené ruce a máme smůlu, už nás tam prostě nepustí. No, nevadí. Tak někdy jindy.

Jsme kousek od přístavu, blíží se západ slunce a po něm modrá hodina. Jdeme tedy fotit. Z přístavu bude hezký pohled přes záliv na rozsvícené mrakodrapy v centru města. Posuďte sami.







Už je tma a jsme z toho focení pěkně vyfoukaní a zmrzlí. Zachraňují nás zase nápojové automaty. Horký čaj nás každého pěkně zahřál a rozehřál nám ruce.



Jokohama nám toho ke koukání dnes už víc asi nenabídne, a tak míříme na nádraží směr Tokio. Cestou ještě kupujeme v samoobsluze Kitano pro nás neznámé dobrůtky: rýžové “gumové” kuličky s různými příchutěmi a na nádraží ve stánku sadu koláčků, kde má každý jinou náplň. Vše pak ochutnáváme na pokoji.

Počasí se má výrazně polepšit, a tak zítra očekávejte zprávy z Tokia.

Z hlavního města Japonska zdraví
Petr, Katka a Matěj