Den 8

3.2.2024

Dnešní den byl čistě lyžovací a vlastně zážitkově nebohatý, ale máme pro vás několik obecných zajímavostí z Japonska.

Snídaně v našem hotelu jsou jen do 8:30. I kdybychom si chtěli přispat, tak musíme vstát, abychom na snídani byli nejpozději v 8 hodin. V 8:30 nás nekompromisně vyhodí. Zjistili jsme to včera u večeře. V klidu jsme se najedli a vzali si s sebou tablet, abychom po večeři mohli pohodlně sedět u stolu a psát. Úderem 20. hodiny ale za námi přišli, že jídelna se už zavírá. Našli jsme alespoň malý stolek s židlemi hned před jídelnou. Tam už nás nevyháněli.

Ranní pohled z okna nás nenadchl. Byli jsme v mraku. Ven to úplně nelákalo, ale i tak jsme před desátou vyrazili na lyže. Ve výtahu cestou do lyžárny jsme potkali japonského seniora (určitě 70+) v plné lyžařské výstroji. Neradostně si povzdechl, když se výtah rozjel dolů a pronesl anglicky “Very tired” - velmi unaven. Cítili jsme se podobně.



Byla sobota a sjezdovky se zaplnily víkendovými lyžaři. Petr celé dopoledne nespokojeně frflal, že sníh není dostatečně urolbován, že ho bolí nohy, že fouká vítr a je zima. Přes noc totiž napadlo pár centimetrů sněhu. Zkusili jsme Petra uchlácholit přejezdem na jeho oblíbenou sjezdovku z předchozího dne, ale nepomohlo to. Nakonec jsme se před polednem usadili v odpočívárně naproti hotelu. Trochu jsme si oddychli a napili. Venku se objevilo sluníčko a Petr pookřál. Celé odpoledne, až skoro do zavíračky bylo hezky, a tak jsme jezdili, co to šlo. Měli jsme jen pauzu na pozdní oběd - opět skvělé ramen, tentokrát v občerstvení/odpočívárně naproti našemu hotelu.









Když jsme dojezdili, odevzdali jsme naše zapůjčené lyžařské vybavení zpět do půjčovny a šli se naložit do onsenu. Cestou do hotelu jsme u výtahu potkali stejného dědu, jako ráno, evidentně lyžoval celý den jako my. Večeře byla standardně jako předchozí dny, dnes byla navíc jako dezert zmrzlina. Nejvíc šla na odbyt zelená - čajová.

Japonská WC

Oblíbené téma, týkající se Japonska jsou záchody. Zatím všude jsme tu potkali proslulé elektronické WC/bidety. Většinou mají spoustu nastavení, jako teplotu vyhřívání prkénka, teplotu proudu vody na oplachování, sílu proudu vody, některá mají odvětrávání a i automaticky spláchnou, když se člověk zvedne. Umí také vydávat zvuky splachující vody, aby člověk mohl přehlušit to co na WC dělá. Tahle WC byla opravdu všude: v hotelích, na veřejných WC, ve vlacích. Jedinou výjimkou bylo WC ve vlaku do Nagana, kde bylo tradiční japonské, podobné jako turecký záchod. Ve stejném vlaku byla ale i tato západní elektronická WC.

Placení

Dost často se tu používá hotovost a někdy to bez hotovosti ani nejde. Na peněženku plnou drobných mincí jsme si už docela odvykli a tady je to nedílnou součástí života. Dost často se tu dá zaplatit běžnou platební kartou VISA nebo MasterCard. U karet jde tak z 50 % platit i bezkontaktně, a tedy i například hodinkami. Nejvíce rozšířené placení je ale jejich nebankovními kartami SUICA, PASMO nebo ICOCA. Možná budou i další. Nazývají je jako IC card. Jsou to čistě bezkontaktní předplacené karty bez PINu nebo jiné autorizace. V automatu na nádraží je lze dobít až na 20 000 jenů. Dobít je lze ale jen hotovostí, jinou kartou ne. Zjistili jsme, že tyto IC karty lze mít i v mobilu (pouze iPhone) a tam se snadno dobíjí přes ApplePay.





Všude se tu platí přesná částka a i u hotovosti vám vrátí do posledního jenu (výjimka je popsaná níže). Dýška tu taky neexistují, a kdybyste přece jen u pokladny nechali nějaké drobné a byl to třeba jen 1 jen, poběží za vámi, aby vám ho vrátili. Na cenovkách se tu dost často uvádí primárně cena bez daně, ale zároveň je tam menším číslem i cena s daní. Takže např. obchod, co má vše za 100 jenů, bylo 100 jenů bez daně a věci stály 108 jenů.

V některých autobusech nám ICOCA nefungovala (IC karty nebrali), a tak se muselo platit hotově a přesně. Řidič žádný přeplatek jízdného nevrací. Co krabice na drobné v buse, kam příslušnou částku nasypete, sežere, už nevydá. Dost často je ale hned vedle té krabice i “rozměňovačka”, kde lze nedostatek malých drobných napravit a přeplatku se vyhnout a zaplatit přesně.

Na cestu autobusem si připravte drobné. Cenu cesty se dopředu dozvíte např. v Google mapách.

Zítřek bude opět cestovací a dlouhý, tak se máte na co těšit, určitě budeme zase někde za jahody.

Ještě na sněhu zdraví
Petr, Katka a Matěj