Den 5

31.1.2024

Je tu další den našeho dobrodružství. Vstáváme v 8 hodin a v klidu jdeme snídat.



Dnes je v plánu “pouze” Ósaka a nemá být moc hezky. Navíc Katka potřebuje dokončit něco do práce, takže se rozdělujeme na 2 skupiny. Katka zůstává dopoledne v hotelu a Petr s Matějem vyráží na Ósacký hrad. Cestou se zastavují v hotelové prádelně, kde jsou 4 automatické pračky se sušičkou. Jedna pračka stojí 500 jenů, to nám na našich pár věcí stačí. Katka za 2 hodiny vyprané a usušené prádlo vyzvedne a pak se obě skupiny ve městě spojí.



Stále máme JR Pass, a tak cestu k hradu plánujeme tak, abychom použili JR vlaky. Popojedeme vlakem na hlavní ósacké nádraží a tam přeskočíme na Circle line - okružní linku, která jezdí kolem celé Ósaky a zastavuje hned u parku, kde je i hrad - dominanta Ósaky. Na velkých nádražích nás fascinují instrukce na zemi, kde se má na který vlak stát a kudy vystupovat. Úplně to láká si zahrát třeba Člověče, nezlob se. Příště si nesmíme zapomenout kostku.



Kolem hradu jsou 2 vodní příkopy, ten vnitřní je o trochu výš než ten vnější. Sám hrad je na dalším kopečku, takže je odsud vidět na celou Ósaku. Celou je možná přehnané, Ósaka je obrovská a žije tu 18 miliónů lidí. V Ósace další pamětihodnosti moc nejsou. Najde se tu pár svatyní a pár ulic s tradičními dřevěnými domky, ale jinak je to moderní město. Přímo u hradu je hodně turistů a na vstup se stojí fronta. Jeden knižní průvodce hodnotí hrad tak, že nejlepší je na něj pohled zvenku a dovnitř doporučuje jít, jen když nezbytně musíte vidět, jak to vevnitř vypadá. Zůstáváme venku, obcházíme okolo hradu a hledáme nejlepší pohled. Je šedivo a chvílemi lehce prší.





Přes Whatsapp se ozvala Katka, že už vyráží z hotelu a domlouváme místo setkání. Petr a Katka mají v mobilu eSIM na místní mobilní data, takže jsme stále na síti. Na místo srazu musí Petr s Matějem kus popojet. Opět volí JR linky, když je máme předplacené. Jedeme stejnou Circle line, ale pokračujeme ve směru, kterým jsme sem přijeli. Navigace nám radí, kde máme přestoupit na další linku směrem do centra. Jednu zastávku před naším plánovaným přestupem se divíme, proč všichni z vlaku vystupují. Matěj si myslí, že tu asi bude konečná, ale podle Petra to není možné, máme přece přestoupit až o stanici dál. Otevřou se dveře i na druhé straně vlaku a začínají nastupovat lidé. Jeden pán si otáčí sedačku, aby seděl po směru jízdy. Většina vlaků tu má sedačky udělané tak, aby se dalo vždy sedět po směru jízdy, i když vlak změní směr, kterým jede. I šinkanzeny to tak mají, tam se otočí celá lavice o 180 st. Vystupujeme, protože už je jasné, že vlak jede zpátky. Chvíli koukáme na cedule a hledáme vlak, který nás popoveze tu jednu stanici na přestup. Nakonec si Petr všimne, že tu staví i naše druhá linka, a tak přestupujeme rovnou zde.

Katka mezitím dojíždí na místo srazu metrem, které jede přímo od našeho hotelu. Venku se pořádně rozpršelo a po chvíli zmatků se nám podaří se s Katkou schovanou pod deštníkem setkat. Naším společným cílem je jídelní a zábavní oblast Kuromon, kde jsou trhy se vším, co souvisí s jídlem. Tedy ryby, potraviny, nádobí, nože, zástěry a všechny možné další věci. Na tržiště nám ještě kousek cesty zbývá. Jelikož venku stále prší, zanořujeme se do podzemí. Je tu několik kilometrů chodeb, kde jsou různé obchůdky a restaurace. Jmenuje se to Namba walk. Jedna z chodeb vede i směrem k tržnici.

Den už dost pokročil, začínáme si uvědomovat hlad a v Namba walk nás zaujme jedna malá Udon restaurace, tak s deseti místy k sezení. Udon jsou tlusté nudle a podávají se zalité vývarem. Je to taková velká polévka. Abychom mohli jíst, musíme udělat objednávku v automatu a hned tam zaplatit hotovostí. O placení obecně se zmíníme jindy. Pan kuchař, který umí asi 3 anglická slova (myslíme si, že je to angličtina) nám s objednávkou pomáhá, protože automat je jen japonsky. Každý si vybíráme jiný doplněk k nudlím a vývaru. Petr má tempuru (smažená kreveta, řasa a fazolky), Matěj má kousky hovězího a Katka cosi rybího. Nejsme si přesně jisti, co to je, ale je to taková velká smažená trochu rybou chutnající tyčinka velikosti párku. Všichni si moc pochutnali.

Nebojte se objednávat jídlo v automatu, někdy umí anglicky, a někdy to bude překvapení.

Tržiště Kuromon Ičiba nevypadá tak, jak jsme u našich tržišť či tržnic zvyklí. Je to zase několik zastřešených propojených ulic. Pro lepší orientaci má každá strana ulice svůj znak - kraba, úhoře, tuňáka a další. Byť jsme chvíli po jídle, u stánků obhlížíme, jaké tu mají dobroty. Klasicky neodoláme u “vafle” plněné vanilkovým pudingem nebo sladkými fazolemi. Nakoupíme tu i pár suvenýrů - misky na rýži a hrneček na čaj.







Katka objevila v průvodci zajímavý chrámek, který je nedaleko nás. Je to takové podivné zvířátko s velkou otevřenou tlamou. Dorazíme k němu v 16:55, ale zavírají už v 17 hodin. Katka chvíli konverzuje s pánem, co už začal zavírat bránu a domluví nám alespoň fotku.



Za chvíli zapadne slunce a začne modrá hodina. Je tedy nejvyšší čas dojít asi kilometr na fotogenickou Dotonbori. Je to místní známá ulice, kam se chodí za zábavou a na jídlo. Protéká tudy kanál, kde se zrcadlí obrovské množství neonů a reklam. Když v Ósace chcete jít někam pařit, tak sem. To se však netýká nás, my si uděláme pár fotek a z hlučné ulice rádi zmizíme.











Pomocí JR Circle line dojedeme zpět na hlavní nádraží, a kruh kolem Ósaky se uzavírá.





Na večeři máme namířeno opět do nějaké “nádražní restaurace”. Říkáme tomu tak schválně, i když je to úplně jiná úroveň než nádražní "restaurace" u nás. Restauraci tu má i Wolfgang’s Steakhouse - jedna z nejlepších stejkáren na světě. Tam ale nemíříme, za jedno jídlo u ‘něj’ jinde pořídíme několik večeří pro všechny. Vybrali jsme restauraci, kde se podávají různé ryby na misce rýže. Něco jako poké bowl, ale v pravém japonském provedení. Je to dobrota. K jídlu dostáváme i malou termosku s rybím vývarem, kterým se pak zalije zbytek rýže, přidá se slaná sušená řasa a rýžové kuličky. Je z toho polévka na závěr. Japonci obecně polévkou jídlo končí, všechno tak zapijí. V restauraci měli prima polštářky s "lucky cat" (kočkou štěstí), tak vám taky mává.





Je čas na návrat do hotelu, trochu sbalit věci a odeslat cestopis. Cestou se ještě zastavíme pro náš oblíbený chese cake a brownies v pekárně u východu z nádraží. Zapomněli jsme vám pekárnu vyfotit, tak to uděláme zítra před odjezdem do Nagana a přilehlých hor. Čeká nás celodenní cesta třemi vlaky a autobusem. Nemáme obavy, že by zas nebylo nějaké faux-pas a že nebude o čem psát.

Před odjezdem z Ósaky zdraví
Petr, Katka a Matěj