Den 1
27.1.2024
Zdravíme všechny z našeho zimního výletu do Japonska.
Cesta do Ósaky vedla přes Mnichov, kde jsme měli víc než 4 hodiny času na přestup. Objevili jsme tam Lufthansa Business salónek a i když jsme neletěli v business třídě, ale jen Premium Economy, tak Katka měla díky své stříbrné lítací kartě vstup do salónku zdarma. Petr s Matějem dopláceli každý 25 EUR, což je na vstup do salónku dobrá cena. Celkem dobře tam vařili - sice jen pár jídel - ale byl velký výběr nápojů, různých dobrůtek a také pohodlné sezení u stolečků a klid.
Ve 22:00 nás vystrčili, protože zavírali, ale to už stejně byl čas jít do letadla.
Letadlo bylo poloprázdné a cesta klidná. Místa jsme měli dost a Matěj i chvíli spal na volné trojsedačce v ekonomické třídě. Asi nejvíc byla zaplněná přední část letadla, kde je business třída, část, kde je premium economy byla obsazená tak z půlky, a zbytek letadla - ekonomická třída, sotva z 50%.
Do Ósaky jsme přiletěli ještě s víc než půlhodinovým předstihem. Podle zpráv jiných cestovatelů, kteří v roce 2023 trávili hodiny na letišti, jsme se trochu obávali, jak dlouho budeme čekat na pasovce my. Naštěstí to netrvalo déle než 5 minut, skoro hned jsme byli na řadě. Kufry také přijely velmi brzy. Museli jsme ale rychle dojíst naše jablka, protože do Japonska se žádné ovoce, zelenina, ani maso vozit nesmí.
Průchod celnicí proběhl také hladce díky on-line vyplněným formulářům. Imigrační a celní formuláře jsme vyplňovali ještě v Mnichově v salónku online a zabralo nám to asi hodinu. Vstup do Japonska byl díky tomu rychlejší, měli jsme již vygenerovaný QR kód, se kterým jsme přes automaty hladce prošli.
Dalším krokem bylo vyměnit nějaké peníze. Hned v letištní hale, za celnicí byly 2 banky, co měnily hotovost. Vybrali jsme si tu s lepším kurzem. U okýnka bylo vidět, jak Japonci přezaměstnávají spoustu lidí a jaká je tu byrokracie. Jedna paní posílala do fronty, druhá Japonka pomáhala Katce vyplnit formulář a přepočítat peníze a třetí pomáhala jinému zákazníkovi. Za okénkem pak další osoba peníze vyměnila na japonské jeny, ale až po té, co formulář orazítkoval další člověk. Ve směnárně tak bylo alespoň 5 lidí - tři pomocníci a aspoň 2 směnárníci za okénkem.
Čekalo nás ale ještě několik dalších úkolů. Vyzvednout zarezervované a zaplacené 5-denní jízdenky na vlak. Zvolili jsme JR Pass pro oblast Kansai a Hiroshima, který nás na 5 dnů vyšel levněji než jedna zpáteční jízdenka šinkanzenem do Hirošimy. Tento JR Pass také platí na šinkanzeny a všechny ostatní JR vlaky v této oblasti a máme i místenky zadarmo. Na vyzvednutí jízdenek jsme nestáli žádnou frontu a stihli jsme i nejbližší vlak do centra Ósaky, který jel za 5 minut. Tenhle expresní vlak byl v ceně JR Passu, jinak se za něj, kromě standardní platby, připlácí ještě expresní příplatek.
Asi za 50 minut jsme vystupovali na Shin-Ósaka, odkud to máme do hotelu pár set metrů, když se jde správně. Nádraží má totiž několik úrovní a my zvolili tu nejvyšší. To byla chyba, i když směr k našemu hotelu byl správný. Trochu jsme si zašli a s kufry se táhli přes pár schodišť. I tak jsme hotel brzy našli a ubytovali se. Hotel je moc pěkný, moderní a pokoj by byl pro 2 osoby na místní poměry velký a pohodlný. Ve 3 lidech je ale velikost tak tak. Nevadí, stejně budeme celé dny někde venku. Odškrtáváme další bod: ubytovat se.
Protože jsme při příjezdu do Shin-Osaka nevěděli, od kdy jsou v hotelu snídaně, zvolili jsme cestu do ubytování jako první krok. Podle času snídaně si totiž pak vybereme zítřejší vlak. Alespoň se při večerní cestě na nádraží ještě trochu protáhneme a koupíme něco k večeři. Na neděli jsme si totiž naplánovali výlet šinkanzenem do Himedži a Hirošimy, je to jedním směrem. Protože na téhle trase jezdí šinkanzen v barvách Hello Kitty, tak jsme nechtěli podcenit obsazenost vlaku a rozhodli se zajistit si místenky den dopředu. Pro držitele JR Passů jsou místenky sice zdarma, ale nedají se objednat přes internet, jako když si kupujete jízdenku i s místenkou.
Na nádraží jsme vlezli hned do první prodejny jízdenek JR Shinkansen. Naštěstí jsme nestáli frontu a byli hned na řadě. Tam nás ale odkázali na jiné místo na druhém konci nádraží. Než jsme tam došli, tak bylo právě 22 h a už zavřeli. Chtěli jsme si také koupit něco k večeři a na nádraží byla spousta krámků, kde měli různá lákavá jídla na cestu. Úderem 22 hodiny však všechny krámky stáhly rolety a my měli smůlu.
Nenechávejte nákupy, zejména jídla, na poslední chvíli. I na těch nejrušnějších místech může být po 21 hodině vše zavřeno.
Šli jsme se ještě jednou zeptat do té první šinkanzenové prodejny a poslali nás na stejné místo, že máme jít o kousek dál a tam by někdo měl být. U turniketů, kudy se vstupuje do placené části nádraží, se Katka snažila anglicky obsluze sdělit, co chceme. Pán vypadal, že částečně tuší, co potřebujeme, ale viděli jsme, že to nebude tak jednoduché. Japonsky konverzoval s kolegyní a něco dlouze hledal na tabletu. Nicméně, nakonec nás odvedl k dalším JR okénkům za bránou za rohem a tam nám vystavili požadované místenky. Večeři jsme nakonec také koupili, v jednom z obchůdků firmy 7 Eleven (síť večerek), kde měli otevřeno až do 11 večer. Jídlo jsme pak snědli na pokoji a brzy odpadli.
Zítra v 8:04 odjíždí náš šinkanzen. Stihneme ho?
To se dozvíte zde…Z Ósaky zdraví
Petr, Katka a Matěj
