Den 7

2.2.2024

Dnes bylo opět brzké vstávání, po 7 hodině jdeme na snídani a od 8 hodin otevírá místní půjčovna lyží. Snídaně tu není tak luxusní jako v předchozím hotelu, ale každý si něco najde. Paní, co včera k večeři dělala skvělé čerstvé lívance, dělá dnes ráno french toast - plátek chleba obalený ve vajíčku a osmažený. Navrch se dává něco sladkého. Matěj pak hledal džem na croissant. To, co našel nás překvapilo. Mistička s džemem, klasické hotelové velikosti v jedné půlce obsahovala džem a ve druhé máslo. Nečekané combo. Chvíli jsme se to snažili otevřít tradiční cestou až Matěj objevil jak se to dělá, viz foto. Vzhledově nic moc, ale chuťově príma. Byl si několikrát přidat.





Po snídani se převlékáme do lyžařského a jdeme si do suterénu naší budovy od firmy Snow-Can (sněhová plechovka) půjčit lyže, hůlky, přezkáče a helmy. Vše se zdařilo a padne nám to. Kolem půl desáté vyrážíme lyžovat. Vleky máme doslova přes ulici, takže není starost, co s botami na přezutí. Navíc hned v místnosti vedle půjčovny máme vyhřívanou lyžárnu, kam dáme vybavení uschnout, až dneska skončíme.



Od rána svítí sluníčko, je modrá obloha a sníh křupe pod nohama. Co víc si přát? Připadáme si jako v Alpách a vlastně i jsme, v těch japonských. Co se týká vleků a sjezdovek, není tu nic speciálního, co neznáme z Evropy, ale co je super, že je málo lidí. Jediná změna oproti Evropě je, že sedačky nemají stupátko na opření nohou, a tak nohy s lyžemi trochu bezradně jen volně visí, ale je to celkem pohodlné. Přeci jen ještě jedna věc, co je jiné. Sedačka lanovky je při nástupu nastavena na velikost průměrné japonské holčičky, takže nám narazí buď do horní části lyžáku anebo musíme hodně do dřepu, abychom dosedli na sedačku.

Hotely v lyžařských areálech mají slušně vybavené půjčovny veškerého vybavení i evropských velikostí.

Zkoušíme různé vleky a sjezdovky, ale kromě jednoho místa jsme nenarazili na žádnou frontu. Sjezdovky jsou vesměs krásně upravené, lidí málo a terén moc fajn. A to počasí! I když fakt hodně mrzne (cca -7 C), tak je to lyžování úplně luxus. Z jedné lanovky jsme viděli i skupinku makaků, jak jdou zasněženým lesem. Budeme doufat, že je pozítří ještě uvidíme při koupeli v onsenovém horkém jezírku.





Po poledni zastavujeme u jedné z chalup cca v 1900 mnm a jdeme na oběd. Brzká, byť vydatná, snídaně už tělu “došla”. S obědem nemáme žádná velká očekávání, ale nudle ramen ve vývaru (Katka a Petr) i smažený řízek s rýží byly naprosto skvělé a cenově přívětivé - cca 160-180 Kč/porce - a k tomu neomezeně voda a zelený čaj. A ještě jedna místní specialita: hned u vchodu do restaurace jsou dvě hromady plastových pantoflí a kdo chce, se může vyzout z lyžáků do pantoflí. My se nezouváme, protože by se nám už pak nechtělo obouvat.

Odpoledne se přihnaly mraky, z kterých posněhává a Petra už začínají bolet nohy a se sněhem bojuje. Zastavujeme tedy v odpočívárně a restauraci u nás naproti hotelu a dáváme si teplý čaj z automatu. Petr už odmítá nastoupit na lyže, ale Katka s Matějem jdou ještě vyzkoušet protější svah, kde je pěkný slalomák.

Kolem 16 hodiny ukládáme v hotelu lyže a boty do vytápěné lyžárny. Nastal čas, ještě před večeří, vyzkoušet onsen. Jsou to veřejné lázně s bazénkem napájeným horkým pramenem. Fotit se tam samozřejmě nesmí, tak alepoň slovně. Takovéto lázně jsou tu v hotelu dvoje, pro muže a pro ženy. V předsálí se člověk z domácího oděvu yukata nebo z venkovního oděvu svlékne donaha a odloží si všechny věci na poličku do krabice. Pak jen s malým ručníčkem z gázy vstoupí do hlavní lázeňské místnosti “koupelny s bazénkem”. Ale do lázně se hned jít nesmí. Podél zdí jsou nízko u země sprchy a kohoutky, zrcadla a také nízké plastové stoličky. Každý má k dispozici mýdlo a šampón. Všichni se musí nejdřív důkladně omýt a opláchnout a pak teprve mohou vstoupit do bazénku, který je uprostřed místnosti a vtéká do něj horká pramenitá voda. Voda je opravdu dost horká, přes 40 stupňů mít bude. Vydržet se tam dá jen pár minut. Někdo jde do horké vody vícekrát - ze sprchy si na nohy pustí studenou vodu a pak se do bazénku zase vrátí. Až je člověk dostatečně “nalázněn”, má dvě možnosti - buď nechat na sobě pramenitou vodu uschnout (doporučuje se) anebo se osprchovat a otřít. Nakonec ze sebe každý setře vodu tím malým ručníčkem a jde vedle do místnosti, kde má věci. Tam se utře do sucha normálním ručníkem. Po náročném dni na lyžích je to skvělá relaxace. Zítra to určitě zopakujeme.

JInak onsen má zajímavou otvíračku. Funguje od 15:00 do 9:00, pak se zavře, voda se vypustí, lázeň vyčistí a znova napustí, aby byl na odpoledne připraven. Nevychladne, protože do bazénku kontinuálně přitéká pramen horké vody a přepadem nadbytek odteče.



Tyhle oblečky - yukaty tu máme na pokoji každý k dispozici. Je to jako domácí obleček a spousta lidí v tom chodí všude po hotelu. Zejména se hodí do lázní, ale i na snídani nebo večeři.

Koupání nám vyšlo akorát do večeře, najedli jsme se, ale máme toho všeho za dnešek až nad hlavu, takže odpadáme do futonových postelí. Petr místní matrace nazval “paměťové”. Jeho záda si je prý ještě dlouho budou pamatovat. Ale když je člověk utahaný, nepohrdne ani tvrdou postelí.

Jaké bude počasí zítra? To se dozvíte v dalším díle.

Ze zasněžených hor zdraví
Petr, Katka a Matěj